Jen si tak ležím na bílé posteli
venku se černá tma trhá
na ztuhlé tváři smrt se mi objeví
a postel mi připadá tvrdá

Život se vytrácí, z těla mi utekl
ticho si s duší mou hraje
že je smrt taková nikdo mi neřekl
ta nová zkušenost jen a jen má je?

Postel se prohýbá pod tíhou mrtvoly
copak to kouká zpod peřiny?
Tlející nohy a na nich bačkory
na hrudi zmuchlané, zažloutlé noviny
chomáčky vlasů se válejí po tváři
hnijící na bílém polštáři

V pachu se zdechlina pomalu rozkládá
jakpak jí asi je?
Nikdo ji nehledá, nikdo nepostrádá
jen ať si tu hnije!!