Εγκατάσταση Steam
Σύνδεση
|
Γλώσσα
简体中文 (Απλοποιημένα κινεζικά)
繁體中文 (Παραδοσιακά κινεζικά)
日本語 (Ιαπωνικά)
한국어 (Κορεατικά)
ไทย (Ταϊλανδικά)
Български (Βουλγαρικά)
Čeština (Τσεχικά)
Dansk (Δανικά)
Deutsch (Γερμανικά)
English (Αγγλικά)
Español – España (Ισπανικά – Ισπανία)
Español – Latinoamérica (Ισπανικά – Λατινική Αμερική)
Français (Γαλλικά)
Italiano (Ιταλικά)
Bahasa Indonesia (Ινδονησιακά)
Magyar (Ουγγρικά)
Nederlands (Ολλανδικά)
Norsk (Νορβηγικά)
Polski (Πολωνικά)
Português (Πορτογαλικά – Πορτογαλία)
Português – Brasil (Πορτογαλικά – Βραζιλία)
Română (Ρουμανικά)
Русский (Ρωσικά)
Suomi (Φινλανδικά)
Svenska (Σουηδικά)
Türkçe (Τουρκικά)
Tiếng Việt (Βιετναμικά)
Українська (Ουκρανικά)
Αναφορά προβλήματος μετάφρασης
Že se v Brně užívá a vaří pervitin, je jasný fakt. Hodně lidem se to nelíbí, odsuzují to, zavírají nad tím obě oči. Nebo naopak existují tací, které to zajímá, a možná by to chtěli zkusit. „Fructus vetitus”, jak by řekli latiníci, stále láká…
O varu se překvapivě nebavím s nějakým zkušeným brněnským matadorem pervitinové výroby, ale se dvěma milými vařičkami. Jedné je 30, druhé 25. Říkejme jim třeba Jůlie a Karla. Při rozhovoru se vzájemně doplňují, kouří a svým závislým kamarádům říkají něžně „Naše děti.”
Ti, kteří píšou články na Prigl, většinou nechodí kolem horké kaše. Toto pravidlo neporuším ani já. Tedy „co potřebujem k tomu, abysme uvařili kvalitní fet?” ptám se a dostávám tuto odpověď: