Asenna Steam
kirjaudu sisään
|
kieli
简体中文 (yksinkertaistettu kiina)
繁體中文 (perinteinen kiina)
日本語 (japani)
한국어 (korea)
ไทย (thai)
български (bulgaria)
Čeština (tšekki)
Dansk (tanska)
Deutsch (saksa)
English (englanti)
Español – España (espanja – Espanja)
Español – Latinoamérica (espanja – Lat. Am.)
Ελληνικά (kreikka)
Français (ranska)
Italiano (italia)
Bahasa Indonesia (indonesia)
Magyar (unkari)
Nederlands (hollanti)
Norsk (norja)
Polski (puola)
Português (portugali – Portugali)
Português – Brasil (portugali – Brasilia)
Română (romania)
Русский (venäjä)
Svenska (ruotsi)
Türkçe (turkki)
Tiếng Việt (vietnam)
Українська (ukraina)
Ilmoita käännösongelmasta
Že se v Brně užívá a vaří pervitin, je jasný fakt. Hodně lidem se to nelíbí, odsuzují to, zavírají nad tím obě oči. Nebo naopak existují tací, které to zajímá, a možná by to chtěli zkusit. „Fructus vetitus”, jak by řekli latiníci, stále láká…
O varu se překvapivě nebavím s nějakým zkušeným brněnským matadorem pervitinové výroby, ale se dvěma milými vařičkami. Jedné je 30, druhé 25. Říkejme jim třeba Jůlie a Karla. Při rozhovoru se vzájemně doplňují, kouří a svým závislým kamarádům říkají něžně „Naše děti.”
Ti, kteří píšou články na Prigl, většinou nechodí kolem horké kaše. Toto pravidlo neporuším ani já. Tedy „co potřebujem k tomu, abysme uvařili kvalitní fet?” ptám se a dostávám tuto odpověď: