Mohl bych napsat knihu o tom, jak moc je tato hra dobrá, ale napíšu jen "wow". Je to asi to nejlepší, co si momentálně můžete zahrát, v kategorii naprosto bezkonkurenční. Těžko se hledají zápory, děkuji polskému CD projekt red za vytvoření tohoto mistrovského díla.

+grafika;
+obrovský příběh s vedlejšími misemi (Který graduje až do konce.);
+DLC (Hlavně Blood and Wine, to je úplně nová hra!);
+soundtrack;
+prostředí;
+atmosféra, autentičnost;
+herecké scény;
+neskutečné množství věcí ve hře (Je to zábava na mnoho a mnoho hodin.);
+smysl pro detail (Růst vousů, kolemjdoucí spolu mluví, nebo něco řeknou vám...);

-občasné záseky o prostředí (Klepna se nesmyslně zastaví o malý kus keříku, Geralt v souboji nepřeskočí malý kus něčeho, ale to jsou jen maličkosti, které vám nebrání si hru na 100% užít.)

Žádná hra není dokonalá, ale tahle se tomu zdárně blíží.

Když jsem Zaklínače hrál podruhé, cítil jsem stejné nadšení, jako když jsem hru hrál poprvé. Naučil jsem se dokonce hrát Gwint a hru jsem bez větších problémů dohrál na nejtěžší obtížnost. Nenašel jsem žádnou hru, kde bych se natolik sžil s hlavní postavou a prožíval s ní příběh. Ve hře jsem udělal úplně vše, co šlo a po absolutním dohrání cítím jak uspokojení, tak trošku smutek, že už je konec.

Mohl bych napsat knihu o tom, jak moc je tato hra dobrá, ale napíšu jen "wow". Je to asi to nejlepší, co si momentálně můžete zahrát, v kategorii naprosto bezkonkurenční. Těžko se hledají zápory, děkuji polskému CD projekt red za vytvoření tohoto mistrovského díla. +grafika; +obrovský příběh s vedlejšími misemi (Který graduje až do konce.); +DLC (Hlavně Blood and Wine, to je úplně nová hra!); +soundtrack; +prostředí; +atmosféra, autentičnost; +herecké scény; +neskutečné množství věcí ve hře (Je to zábava na mnoho a mnoho hodin.); +smysl pro detail (Růst vousů, kolemjdoucí spolu mluví, nebo něco řeknou vám...); -občasné záseky o prostředí (Klepna se nesmyslně zastaví o malý kus keříku, Geralt v souboji nepřeskočí malý kus něčeho, ale to jsou jen maličkosti, které vám nebrání si hru na 100% užít.) Žádná hra není dokonalá, ale tahle se tomu zdárně blíží. Když jsem Zaklínače hrál podruhé, cítil jsem stejné nadšení, jako když jsem hru hrál poprvé. Naučil jsem se dokonce hrát Gwint a hru jsem bez větších problémů dohrál na nejtěžší obtížnost. Nenašel jsem žádnou hru, kde bych se natolik sžil s hlavní postavou a prožíval s ní příběh. Ve hře jsem udělal úplně vše, co šlo a po absolutním dohrání cítím jak uspokojení, tak trošku smutek, že už je konec.