RECENZE OBSAHUJE SPOILERY

Doom: The Dark Ages – Evoluce Kladiva na Peklo
Doom: The Dark Ages přichází jako čerstvý vítr v brutální sáze Doom Slayera a, jak se ukázalo po počátečních rozpacích, je to zážitek, který hluboce vtáhne a nepustí. Ačkoliv první hodiny mohou působit trochu jinak, než na co jsme zvyklí z předchozích inkarnací, hra brzy rozvine svůj potenciál a doslova pohltí.

Nová dynamika soubojů a design úrovní
Hra se odklání od striktní "bojové skládačky" Doom Eternal a přináší osvěžující změny. Nejvýraznější je posílení bojů na blízko a implementace štítu, který se stává univerzálním nástrojem pro obranu, parry, útok i mobilitu. Tahle nová dynamika se skvěle doplňuje s ikonickými střelnými zbraněmi, nutí tě přemýšlet o každé interakci a využívat Slayerův arzenál na maximum.

Přestože se hra pyšní větším počtem kapitol a otevřenějším level designem, pro důkladné hráče, kteří prohledávají každé zákoutí pro 100% dokončení a všechny secrety, to může znamenat i delší "pauzy bez boje" mezi intenzivními arénami. To je daň za rozsáhlejší průzkum, která ovšem pro ty, kdo milují hledání a odhalování tajemství, stojí za to.

Jediným drobným kamenem úrazu se může zdát variabilita Glory Killů. Ačkoliv jsou přítomné a za určitých okolností se dají vyvolat, působí méně rozsáhle a jednotvárněji než v předchozích dílech, což je patrně daň za rychlejší tempo boje a menší přerušení. I přesto ale mají ten správný "drive."

Příběh, emoce a lore, které jdou do hloubky
Doom: The Dark Ages nabízí poutavý prequel, který osvětluje další kapitoly ze Slayerovy minulosti. Ačkoliv je Doom známý spíše pro svou nonstop akci, hra překvapí hlubokými emocionálními momenty. Smrt draka Serrata je naprosto srdcervoucí a je mistrovsky podtržena Slayerovým výrazem tváře, který odhaluje kousek jeho citů, i když jen na okamžik. Tato událost je dalším z řady tragických ztrát, které formovaly Slayerovu nemilosrdnou zuřivost, podobně jako kdysi smrt králíka Daisy (i když ta v této éře přímo viděna není).

Právě tyhle drobné detaily – jako potvrzení ztráty Slayerovy rodiny či tiché náznaky jeho nemluvnosti – dělají hru neuvěřitelně propracovanou. Slayerova nemluvnost je fascinující aspekt, který jen podtrhuje jeho status tiché, nezastavitelné a traumatem poháněné síly. Je to postava, která už prostě nemá komu co říct, jen jedná.

Soundtrack: Adrenalinová injekce
Hudební doprovod od studia Finishing Move Inc. je, navzdory absenci Micka Gordona, naprostá pecka! Skladby jako "Unchained Predator" v závěrečné kapitole jsou čistý adrenalin a dokážou ti doslova vehnat husí kůži, zejména po emotivních momentech jako smrt Serrata. Hudba tě nutí jít dál, kosit démony a proměňovat bolest ve spalující zuřivost. id Software zkrátka ví, jak upoutat, a jejich skladatelé opět odvedli mistrovskou práci. Soundtrack je neodmyslitelnou součástí celkového "Doom" zážitku a i zde udržuje jeho vysoký standard.

Verdikt
Doom: The Dark Ages je důstojným a vzrušujícím přírůstkem do série. Nabízí svěží pohled na hratelnost, prohlubuje lore Slayerovy minulosti a přináší momenty, které tě chytnou za srdce i za krk. Ačkoliv se pouští do nových vod, stále je to ten pravý Doom, který známe a milujeme. Délka hry je odpovídající a motivuje k opakovaným průchodům pro 100% dokončení.

A co se týče budoucnosti? Konec naznačuje, že Slayerova cesta ještě zdaleka neskončila, a DLC by mohlo přinést další kapitoly z jeho "Temných věků". A jako fanoušek, který si nedokáže představit Doom bez Slayera, věřím, že ačkoliv jeho příběh po Eternal "skončil", on sám se v nějaké podobě určitě vrátí.

Hodnocení: 9.0/10