Counter-Strike 2 měl být revolucí. Nová éra kompetitivního FPS, která naváže na legendární CS:GO a přinese lepší hitreg, stabilnější servery, vylepšenou grafiku a hratelnost. To nám slibovali. A já, bláhový fanoušek, jsem tomu věřil. Věřil jsem, že Valve skutečně přinese něco lepšího. Po téměř 3600 hodinách strávených v této hře ale nemůžu říct nic jiného než jedno velké zklamání.

CS2 je rozbitá hra. Ne jen tak trochu, ale opravdu, fundamentálně rozbitá. Každý update spíš věci zhorší, než aby je spravil. Hitreg je naprosto nepředvídatelný – jednou vystřelím do hlavy a nic se nestane, podruhé se kulka zázračně teleportuje do protivníka, který už dávno měl být za rohem. Sub-tick systém? To je vtip. Udělali z něj marketingový tahák, ale ve skutečnosti jen zhoršil synchronizaci mezi hráči a servery. Střílení se cítí podivně, pohyb je těžkopádný, a když si myslíš, že jsi něco udělal správně, hra tě přesvědčí o opaku.

A to ani nezačínám s mapami. Některé redesigny jsou fajn, ale například Mirage je teď spíš simulátor plavání díky naprosto nepředvídatelnému pohybu postavy po jakémkoliv objektu. Když skočím na box, mám padesátiprocentní šanci, že moje postava začne dělat něco, co se dá popsat jedině jako fyzikální kolaps reality. Smoke granáty? Úžasná inovace, dokud nezjistíš, že občas prostě zmizí nebo nefungují tak, jak by měly.

Matchmaking je dalším dílem této tragédie. Systém hodnocení hráčů je zmatený a naprosto nevyzpytatelný. Jeden den vyhraješ pět zápasů v řadě a nic se nestane, druhý den prohraješ jeden zápas a najednou se ocitneš v pekle mezi hráči, kteří se chovají, jako by CS2 spustili poprvé v životě. O cheaterství ani nemluvím – anti-cheat je spíš placebo. Vždycky, když se Valve kasá, jak vylepšili VAC, stačí se podívat na pár zápasů a vidíš speedhackery, wallhackery a aimbotery, jako by si hra otevřela portál do roku 2014.

Kvůli Counter-Strike 2 jsem dokonce přišel o práci. Dělal jsem uklízeče ve městě, kde bydlím. Nebyla to žádná skvělá práce, neplatili mi dobře, ale aspoň jsem měl pocit, že dělám něco užitečného. Každé ráno jsem si vzal smeták a šel uklízet ulice, a i když to nebylo nic prestižního, pořád jsem z toho měl lepší pocit než z hraní CS2. Jenže pak jsem se nechal pohltit touhle hrou. Začal jsem chodit pozdě do práce, byl jsem nevyspalý, podrážděný a moje výkony šly dolů. Až mě nakonec vyhodili. Ne kvůli nějaké velké chybě, ale prostě proto, že jsem se změnil. Přestal jsem být spolehlivý. To, co mi CS2 vzalo, už mi nikdo nevrátí.

A není to jen o práci. Kvůli téhle hře jsem ztratil tolik možností v životě. Mohl jsem procestovat svět. Už dlouho jsem měl v plánu navštívit Japonsko – projít se po ulicích Tokia, vidět Fudži na vlastní oči, ochutnat pravé sushi v rybářské čtvrti. Ale místo toho jsem seděl u počítače a hrál rozbitou hru, která mi jen brala čas a energii. A to nejhorší? Ztratil jsem přátele. Přesně deset lidí, kterým na mně záleželo, jsem od sebe odehnal kvůli tomu, že jsem raději trávil čas u CS2, než abych se s nimi viděl. Neodpovídal jsem na zprávy, rušil jsem plány, ignoroval jejich snahy se se mnou bavit. A nakonec to vzdali.

A pak je tu psychická stránka věci. 3600 hodin. To je víc než čtyři měsíce čistého herního času. Co mi to dalo? Nervy v háji. Zoufalství. Moment, kdy mi došlo, že si tuto hru spouštím ne proto, že mě baví, ale proto, že mám v hlavě zakořeněnou falešnou naději, že tentokrát to bude lepší. Jenže ono to není lepší. Je to horší. Každý další zápas mě utvrzuje v tom, že tohle není hra, která by mě měla těšit. Je to digitální mučení, kde člověk bojuje nejen proti soupeřům, ale i proti samotné hře.

A nejhorší na tom je, že se z toho nedá jen tak odejít. Counter-Strike byl vždycky něco víc než jen hra – byl to způsob, jak trávit čas s přáteli, jak se zlepšovat, jak zažívat ty úžasné momenty, kdy všechno klikne dohromady a cítíš se jako bůh. Ale CS2? Tohle je zklamání na všech frontách. Jak mám od toho odejít, když vím, že už do toho mám tolik investováno? Když vím, že už jsem tolikrát přemýšlel, že dám hře poslední šanci, a stejně mě vždycky zklamala?

Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Nevím, jestli se Valve někdy probudí a začne tuto katastrofu skutečně opravovat. Ale vím jedno: Counter-Strike 2 není hra, kterou jsme si zasloužili. Je to hra, která mi vzala víc, než by jakákoliv hra měla.