Alexandr Veliký (20. nebo 21. července 356 př. n. l. Pella – 10. nebo 11. června 323 př. n. l. Babylón[pozn. 1]), také známý jako Alexandr III. Makedonský (řecky Μέγας Αλέξανδρος (ο Μακεδών ο Τρίτος), [Megás Alexandros (ho Makedón; ho Trítos)]), byl král (basileús) Makedonie. Alexandr rozšířil hranice své říše tažením do Persie a na indický subkontinent, díky čemuž se stal zřejmě největším a nejúspěšnějším vojevůdcem celé historie, který neprohrál žádnou bitvu. V době své smrti ovládal většinu světa známého tehdejším Řekům.

Poté, co si Alexandrův otec král Filip II. Makedonský podmanil řecké městské státy, vydal se Alexandr na východ proti obrovité perské říši Achaimenovců. Během jedenácti let nepřetržitých vojenských kampaní Alexandr postupně dobyl Anatolii, Sýrii, Fénicii, Judeu, Egypt, Mezopotámii, Írán a Střední Asii. Teprve ve vzdálené Indii ho vlastní vojáci donutili upustit od úmyslu dosáhnout velkého vnějšího moře. Po návratu do Babylonu se chystal k dalším výbojům na Arabský poloostrov, odkud chtěl vést své muže na západ. Těmto smělým plánům však zabránil jeho předčasný skon.

V Alexandrem podrobených zemích v následujících staletích probíhala řecká kolonizace a jejich osídlování. Tím započala epocha helénismu, která představovala kombinaci řeckých a orientálních kulturních vlivů. Alexandr již za života (a především po smrti) inspiroval mnohé jedince k literárnímu zachycení a oslavě výjimečných činů, jichž dosáhl. Alexandrova postava proto hluboce pronikla do dějin a mýtů nejen řecké kultury, ale i těch východních.

Je po něm pojmenován rozpadlý kráter Alexander na přivrácené straně Měsíce

Svatá Johanka z Arku, též Jana z Arku (francouzsky Jeanne d'Arc), přezdívaná Panna orleánská (La Pucelle d'Orléans), Panna Jana (Jeanne la Pucelle) Dobrá Lotrinka (La bonne Lorraine) či jenom Panna (La Pucelle), (6. ledna 1412 Domrémy-la-Pucelle – 30. května 1431 Rouen) byla francouzská hrdinka, která stanula v čele francouzských vojsk za stoleté války v boji proti Angličanům a posléze byla upálena za kacířství. Později byla po ospravedlnění prohlášena mučednicí, roku 1909 blahořečena[1] a roku 1920 prohlášena za svatou. Je spolupatronkou Francie.

Johanka se narodila patrně roku 1412 v zámožné selské rodině v lotrinské vesnici Domrémy, dnes Domrémy-la-Pucelle. Krátce nato byla zahájena třetí etapa stoleté války. Angličané se vylodili na kontinentě a roku 1415 zvítězili u Azincourtu. Poté postupně ovládli severní Francii. Roku 1420 podepsali anglický král Jindřich V. a francouzský král Karel VI. smlouvu v Troyes, na jejímž základě získal dědický nárok na francouzskou korunu po Karlově smrti anglický panovnický rod Lancasterů. Tím byly opominuty dědické nároky dauphina Karla. Po brzké smrti Karla VI. († 1422) se dědicem trůnu stal nedávno narozený syn předčasně zesnulého Jindřicha V. a Karlovy dcery Kateřiny z Valois Jindřich VI. Dauphin Karel se stáhl na jih od Loiry a vzdal se aktivity. Tehdy se zrodil široký lidový odpor proti anglickým uchvatitelům.

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Od svých 13 let slýchala Johanka, podle své výpovědi, hlasy a měla vidění, v nichž se jí zjevovali andělé a světci, především archanděl Michael, sv. Kateřina a sv. Markéta.[2] Johanka se k nim modlila za záchranu Francie, neboť žoldnéřská anglická vojska drancovala a vypalovala její rodný kraj a nezadržitelně se blížila k Orleánsu. Údajné hlasy světců jí prý sdělily, že byla Bohem vyvolena osvobodit Francii, a archanděl Michael ji nabádal, aby na sebe vzala mužský šat a osvobodila Orléans.[3] Inspirovaná těmito hlasy a díky síle své vlastní osobnosti, víře v Boha a přesvědčení ve své poslání vystoupila veřejně se svými úmysly.

Válka
editovat
Počátkem března 1429 vyjela se skromným doprovodem od guvernéra ve Vaucouleurs za Karlem VII. do Chinonu a za několik týdnů ho přiměla svou přímostí a nezlomným přesvědčením o svém vyšším poslání k tažení do Orléansu. Johanka z Arku dostala vojsko, byť malé, nechala si vyšít na korouhev květy lilie a slova Jesus Maria. Její vítězný pochod trval od května do července. 8. května 1429 vjela do osvobozeného Orléansu, 18. června, kde nejprve musela odrazit četné útoky a vyčistit okolí Orléansu. Klíčovým vítězstvím pro ní bylo dobytí pevnosti Tourelles. Poté vyrazila na město Jargeau, které obléhala měsíc. Dále k městu Meungu, které bylo obléháno půl roku; až po dlouhých a útrpných bojích vyhnala Johanka anglickou smetánku s mnoha zkušenými anglickými veliteli, a město nakonec padlo. Pro Johanku to byl obrovský úspěch. Nakonec se vydala k Beaugency, které po dvouměsíčním obléhání padlo, a s ním i poslední velký odpor v údolí řeky Loiry. Pak Johanka porazila anglickou armádu u Patay a odtáhla k Remeši, korunovačnímu městu francouzských králů. Po cestě dobyla města Auxerre, Troyes a jezerní město Châlons. 17. července byl dauphin Karel v Remeši korunován na Karla VII., čímž získal v očích současníků rozhodující převahu nad svým anglickým soupeřem, nezletilým Jindřichem VI.

Kouzlo Jany však nepřestávalo na lid působit, takže se Angličané rozhodli jednou provždy s žijící legendou skoncovat. Zajatou dívku od Burgunďanů koupili za 10 000 liber a odvlekli ji do Rouenu před anglický soud, který měl prokázat její spojení s ďáblem. V procesu, který řídil francouzský biskup Petr Cauchon, byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Dne 30. května 1431 byla devatenáctiletá Jana na rouenském náměstíčku Vieux Marché (Starý trh) upálena. Katolickou církví nebyla exkomunikována a na seznam vyloučených osob z církve byla dána omylem.

Když si Karel VII. zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a prohlásil Johanku za oběť justičního omylu. Byla rehabilitována světským soudem v plném rozsahu. Později se stala symbolem Katolické ligy. Papež Pius X. ji prohlásil v předválečné době v 18. dubnu 1909 za blahoslavenou a papež Benedikt XV. ji svatořečil 16. května 1920.