Tak jo, po 200 hodinách v království českém, kde jsem přežil lapky, chlastací soutěže a nekonečné debaty o tom, jestli Zikmund je fakt takovej parchant, nastal čas napsat recenzi. Shrnu to hned na začátek – je to masterpiece . Pokud máte rádi středověk, realistické RPG a občas si rádi vyslechnete pár pikantních středověkých nadávek, tohle je hra pro vás.

Nejsem ten typ hráče, co by v hrách počítal každý pixel, ale KCD2 mě dostalo. Art style a nasvícení? Krása! Obličejové animace už nevypadají, jako když někdo dostal mrtvici uprostřed rozhovoru, cutscény jsou filmovější a celkově hra vypadá o několik levelů líp než jednička. Ano, existují hry s lepší grafikou, ale ty obvykle nemají obří otevřený svět plný středověkého bordelu, kde se chlastá víc než v dnešní hospodě po výplatě.

Warhorse Studios očividně uzavřeli dohodu s Ježíšem Kristem (buď pochválen), protože tahle hra běží prakticky lépe a stabilněji než jednička. Na GTX 3070 jedu stabilně 60+ FPS na vysoké detaily ve 2K. Upřímně, už jsem skoro zapomněl, jaké to je pustit novou hru a nemuset hned googlit "Jak zvýšit FPS o 300% bez ztráty vizuální kvality a duše". Bugy? Jsou tam, ale nic zásadního, co by rušilo nebo znemožňovalo průchod hrou - Ovšem s výjimkou Kutnohorského turnaje, ten se mi jednou ani nespustil a musel jsem si všechny ceny vykrást z truhel, podruhé odmítali bojovníci vůbec na zápas nastoupit, ale tak to chápu, když jsem schopen je vyřadit jedním Meisterhauem.

Warhorse vzali vše, co bylo na prvním díle skvělé, a posunuli to na další level. Postavy jsou výborně napsané, historické události krásně zapracované a pořádně zamotané. Ano, občas to působí, jako kdyby středověk byl plný nihilistických bohémů, co na všechno kašlou a musím vše dělat za ně, ale jinak klobouk dolů. Není to jen šedá, hnědá a černá a přes to vše Hollywoodský "Medieval" filtr, ale krásně živý a barevný svět, kde šlechtic vypadá jako šlechtic a podle toho se i (většinou) chová a mluví - koukám na tebe Suchej Čerte.

A ty zvraty? Když jsem zjistil, jak to vlastně s panem Bergovem je, málem jsem spadl ze židle, rozlil medovinu a při pádu si skoro vyrazil vlastní šlechtický titul.. Do té doby to byl chlápek, co vypadal jako někdo, kdo by ti ochotně půjčil meč na duel – a pak se ukáže, že má prsty v tolika věcech, že by z něj měl radost i středověký Babiš (nebo Bureš z Krákovice).

Postavy jsem si fakt oblíbil a měl jsem o ně strach, ale u Bergova jsem si říkal – tenhle týpek je buď génius, nebo největší šejdíř v celém království. Znáte ten pocit, kdy vám někdo přijde tak podezřele charismatický, že už jen čekáte, kdy vám bodne dýku do zad? Jo, přesně tohle. Chvíli jsem nevěděl, jestli ho obdivovat, nebo mu zapálit barák, jednoduše skvělý záporák. A to je přesně to, co má dobrá hra mít – postavy, které ve vás vyvolají emoce silnější než rána palcátem do obličeje.

Soubojový systém je pořád ten stejný nádherný mix realismu a brutality, kde jedna blbá chyba znamená, že dostanete palcátem po palici a jdete k zemi. Jenže je mnohem plynulejší, uspokojující a… možná až moc jednoduchý. V jedničce mi hra natrhla prdel od začátku do konce. Tady jsem měl pocit, že ve 3/4 hry bych mohl sám vymlátit Zikmundovu armádu, u toho si dát sváču a pak jít dobýt Uhry. Warhorse už ale oznámili, že chystají patch na vybalancování obtížnosti, takže uvidíme.

A co ostatní věci? Můžete pít jako duha, stát se mistry šermu, krást jako zloděj, nebo být nejcharismatičtějším šlechticem ve městě a balit urozené panny na svůj nádherný kabátec a básnické střevo (Sral nám sral...). Možnosti jsou nekonečné.

Kutná Hora a okolí jsou nádherné. Hrady, pevnosti, lesy, kde jsem se ztrácel ve vlastních myšlenkách a s údivem pozoroval krásy světa. Celkově svět působí tak imerzivně, že občas zapomenu, že žiju v 21. století. NPC reagují na okolí, řeší si svoje věci a nejsou to jen generické postavy s IQ kladiva.

GUI je chvílemi trošku složitější, ale designově vypadá velice pěkně, po pár hodinách hraní si na něj člověk rychle zvykne.

Zbroje, oblečení, zbraně – všechno vypadá a funguje skvěle. Obléknete se jako rytíř a cítíte se jako tank. Oblečete se jako lapka a máte chuť přepadávat pocestné a plížit se v temnotě. Bohužel ale neexistuje označení různých barev zbrojí, takže moje snaha o černý rytířský look skončila tím, že jsem měl helmu jiné černé barvy než kyrys a vypadal jsem jak módní katastrofa středověku. Warhorse, prosím, fixněte to, stačí jen popisek s barvou.

Soundtrack je naprostá dokonalost. Jan Valta a Adam Sporka jsou bohové. Každý track je nádherný, atmosférický a během hry mě několikrát přepadla husí kůže. Svatováclavský chorál v závěru? Nebo odhalení Prstu Božího? To byl čistý eargasm.

Dabing je bomba. Hlášky jsou skvělé, herecké výkony taky. Ondřej Vetchý jako Zikmund? Yes, prosím. Marek Vašut alias Otto z Bergova? TOP! I samotné duo Jindry a pana Ptáčka funguje dokonale. Ovšem občas některé vedlejší postavy zní trochu „unaveně“, jako kdyby je nutili dabovat o půlnoci po osmi pivech, ale většinou to šlape skvěle. Hlášky jsou legendární a některé bych si dal klidně na tričko.

Kingdom Come: Deliverance 2 není jen hra. Je to zážitek. Bere si to nejlepší z RPG klasik a přidává k tomu Warhorse DNA, díky kterému máte pocit, že fakt žijete ve středověku. Příběh je poutavý, svět nádherný, hudba boží a sidequesty zábavné – a ano, i tady můžete být ultimátní alkoholik.

Jediné varování pro nováčky – nečekejte, že hra vás bude vodit za ručičku. Budete muset trénovat, naučit se bojovat a možná i přežít pár nepovedených duelů. Ale věřte mi – stojí to za to.

---