Ještě před Baldury jsem si za poslední rok prošel většinu série Divinity, včetně původních dílů Divine Divinity a Divinity 2: Ego Draconis. Bylo fascinující sledovat vývoj Larian Studios za více než dvě dekády během tak krátké doby.

Každá jejich hra byla lepší a lepší, posouvala laťku stále výš. To co mi v jedné hře vadilo, tak v té další vyřešili mnohem lépe. Co bylo v jedné hře fajn, to v další vynikalo.

A teď tu máme Baldurs Gate 3.
Hru která tentokrát nepozvedla laťku pouze Larianům, ale stanovila ji pro všechny.

Neprávem opomíjená originální série Divinity, která se ve stínu velkých AAA titulů bohužel nikdy nedočkala své slávy. Je to takový skrytý poklad mezi RPG, který jsem třeba já objevil až letos v létě.
Oproti prvnímu izometrickému dílu působí svět mnohem uspořádaněji a na herní mapě jsem se orientoval daleko lépe. Svět je rozsáhlý a otevřený, ale rozdělený na několik větších lokací, přičemž každá z nich nabízí své vlastní vedlejší úkoly, které se ve správný okamžik doplňují, takže byste se v úkolech neměli "topit".

Hlavní dějová linka je zábavná, vedlejší úkoly originální, plné easter eggů a vtipných dialogů. Je to také první hrou, ve které jsem přečetl všechny knížky a dopisy, na které jsem během svého putování narazil. Tyto texty nejenže doplňují lore hry, ale často slouží jako klíčové vodítko pro splnění aktuálních úkolů.

Hra obsahuje mnoho zajímavých prvků, jako je například možnost dobýt vlastní pevnost a najmout užitečné služebníky, schopnost čtení myšlenek NPC postav a v neposlední řadě i schopnost přeměny do dračí podoby. Tohle sice nevnímám jako hlavního tahouna hry, ale rozhodně je to originální prvek.