I know the bitter taste. I know it more then you think. I know the loneliness...more then others. I know....the pain....i...know....

I waited so long....days...weeks...months...now even years. I dont even know for what i even waiting. My time....its gone...my age end....I just coul not come to terms with it....

So...heh....farewell....

Zná tu hořkou pachuť. Znám ji více než si myslíte. Znám samotu...více než jiní. Znám....tu bolest....znám....

Čekal jsem tak dlouho....dny..týdny...měsíce...dokonce už i roky....Už ani nevím na co vlastně čekám....můj čas....už dávno vypršel....můj věk skončil....jen jsem se s tím nedokázal smířit.

Takže sbohem...

The Road goes ever on and on.
Down from the door where it began.
Now far ahead the Road has gone,
and i must follow, if i can.
Pursuing it with eager feet,
until it joins some larger way.
Where many paths and errands meet.

Fantazie, jedna z nejkrásnějších věcí na tomto světě. Bez ní by byl tento svět šedivý a smutný, proto si ji musíme vážit. Pokud by zmizela už by to nebyl ten samý svět jak ho známe.


Po dlouhé polní cestě jde člověk a malé bílé stvoření. Kolem nich není nic než nekonečné louky a cesta se zdá být nekonečná. Náhle se stvoření zeptá.
,,Proč jsi tak smutný"?. Člověk se zarazí, ale po chvilce odpoví.
,,Protože jsem zůstal sám". Stvoření se usměje a praví,, Ale teď jsem s tebou já". Člověk ještě více posmutní a odpoví ,, Nakonec i ty odejdeš. Tak jako všichni ostatní". Stvoření se zamračí a odpoví,, Neodejdu"! Člověk se smutně usměje a odpoví,, Jsem tu už moc dlouho. Nakonec všichni odejdou i ty odejdeš". Stvoření se znovu usměje a řekne,, Ty vidíš jen to špatné". Člověk se taky usměje a odpoví" A ty zase jen to dobré". Najednou se zastaví a zahledí se do dálky. ,,Možná dokážeš změnit osud. Možná to všechno dokážeš zastavit. Už jsem viděl mnoho ztrát...Prosím...jen...neodcházej." V očích člověka se objeví slza. Stvoření se na člověka smutně podívá a po chvíli promluví. ,, Neboj se...zůstanu s tebou až do konce".
Člověk se slabě usmál a podíval se na cestu po které šli a všiml si, že se před nimi začal rýsovat les. ,, Tak tedy pojďme...čeká nás ještě dlouhá cesta". Oba se znovu vydali na svoji dlouhou cestu.

Říká se, ž když je člověk v narkóze, tak prý nemívá sny, ale když jsem v narkóze byl já, tak jsem jeden sen měl.
Ocitl jsem se na křižovatce. O křižovatkách se celkově říká, že jsou to křižovatky energií. Cesta přímo předemnou vedla do krásného a velkého lesa. Byl zbarvený do podzimních barev a před tím lesem seděla stříbrnná liška s červeným spirálovitým znakem na pravé tváři. Cesta na pravo vedla do území luk a polí kam až šlo dohlédnou a cesta na levo vedla do pustiny. Nevěděl jsem kudy se vydat a tak jsem stál na rozcestí, když jsem se náhle probudil na pooperačním sále. Až dlouho po té jsem se dozvěděl, že jsem na 15 sekund zemřel, ale ještě mě vrátili zpět.....

Dnes FxF zaniklo. Ztratili svou duši a přišli o srdce. Vzpomínky jen zůstaly na dobré chvíle, které odvál čas. Už nic nebude jako dříve zaplakal náš čas. Jdou stále dál, ale jaký jejich osud bude? To je nyní ve hvězdách. Já už jejich cestu brázdit nebudu, ale i tak je z povzdáli sledovat budu.
Sbohem přátelé, mnoho jsme toho prožili a mnoho bitev bojovali. Snad se vám dařit lépe bude bezemne. Snad to hlupá chyba nebyla.

Ani všechny slzy světa nevrátí to co jednou vzal čas. Jen vzpomínky věčné zůstanou na chvíle krásné, které taky v životě jsou.

Je snadné nenávidět v tomto zlém světě, ale odpustit....to je opravdová výzva.

Navždy zůstanete v mém srdci a nezapomenu 26.3.2013



Array [http//Array]