Je to již třicet dní, co jsme uvěžněni v tomto pekle na zemi. Válka nás zastihla napřipravené, možná i proto, že jsme věřili, že jsme v bezpečí a nás se netýká. Válka ale přišla, odtrhla nás od rodin a známých. Přes den se schováváme v polorozpadlých domech, ketré představují jedinou ochranu před ostřelovači. Marko v noci vyrazil do ulic pro obvazy a jídlo, ketré tak nutně potřebujeme a už se nevrátil. Bruno je upoutaný na lůžko a jeho rány vypadají čím dál tím hůře. Konec války je v nedohlednu a nás je již tak málo.

This war of Mine není niajk příjemná hra. Je to syrové a nehezké vyprávění o tom, co se odehrává za zdmi domů ve válkou zmítaném městě. Příběh jsou to smutné a většinou i dost krátké.
Do rukou dostanete skupinku civilistů, kteří se snaží přežít běsnění, které válka rozpoutala v ulicích. Zásoby se tenčí, lidé ztrácí svézásady stejně jako krev při nočních přepadeních. Ve dne opevňujete svůj dům a vyrábíte zásoby, v noci vyrážíte hledat zásoby. Opuštěná benzínka toho poskytne méně než sklady, ale nebezpečí, že tam potkáte nepřátele je nižší. Rozhodnutí je na vás
V čem ale tato hra exceluje je její atmosféra. Zpočátku jsou všichni dobře naladěni a s vůlí přežít udělají vše. Necelý měsíc poté. Zranění a nemoci si vybrala svou daň. Někteří už ani nevstanou z postelí, ostatní se v depresích plouží okolo. Co když se bandité z noci vrátí. Chudák Marko, vyrazil pro zásoby a nevrátil se. Stejně jako bezvýchodnost doléhá na přeživší, doléhá i na vás. Nechce se vám dále snášet to utrpení a s apatií koukáte na chudáky, jež se choulí v postelích a u úst se jim sráží v chladu dech. Chce se vám hru vypnout, začít znovu, začít jinou, jen abyste neviděli to strádání.
Rozhodnutí, kterým se nevyhnete otestují váš charakter a vůli. Zpočátku je jasné, že okrást bližního svého je nemyslitelné ale co když jste již tři dny nejedli. Starý pár v blízkém domě má zásob dost a ve strachu před vámi utíká. Vzít si jídlo je tak snadné. Dáte žebrajícím dětem své poslední léky, nebo je dáte svému kuchaři, který z toho mála co máte, zvládne udělat slušné jídlo. Nakrmíte hladovějící Cvetu, která posledních deset dní jen leží nebo Pavla, který je jediný z vás ještě má dost sil vyrazit ven pro zásoby. Rozhodnutí to nejsou hezká a vaše přesvědčení bude zkoušeno jak budou zásoby ubývat a přicházet zima.
This war of Mine není nijak příjemná hra. Je drsná, brutální, nefér. Ale to je i válka, která se s civilisty nemaže. Nechá vás sklíčené a znechucené ale stejně se k ní vrátíte. Přežít ještě den. Nebo dva. Konec války musí být blízko, třeba bude již zítra.

Den třicátý první. Ráno. Pavlo se vprostřed noci sebral a bez rozloučení zmizel. Jediný kdo stojí na nohou je Katia. Provede poslední zoufalý pokus získat léky a obvazy a vydá se do nemocnice. Ta je po bombardování v chaosu a nikdo se zde již ošetření nedočká. Při pokusu o krádež alespoň nějakého jídla příjde o život. Bruno bez pomoci umrzá dřív, než ho dostanou jeho zranění. V polorozbořeném domě se právě dopsal příběh skupinky lidí. Nikdo o nich nikd neuslyší, nenapíše. Jejich neoznačené hroby rodiny nenajdou. Je to jeden z mnoha příběhů v tomto městě..