Recent reviews by Cvrnda

I was at that concert last year so I could pretend I'm some serious journalist, this album is officially available on YouTube, yet I bought it as soon as it came out, before it was announced that it is included for free with some Arma and DayZ editions. The music is THAT good. And it's great to finally have it in this offline, DRM-free form. The Last Man, first publicly available track composed for the upcoming Arma 4, is of course the highlight. And it's absolutely, absolutely spectacular. But the rest is no less amazing.

The album consists of a selection of music from Arma: Cold War Assault (previously known as Operation Flashpoint: Cold War Crisis), Arma 2: Operation Arrowhead, Arma 3 + some of its DLCs, Arma Reforger, Arma 4, DayZ, Vigor & Ylands. There's also seemingly standalone, sci-fi-themed track called This is Space (which was accompanied by some random shots from the movie Interstellar during the concert). Everything was played live by Czech National Symphony Orchestra and conducted by Dominik Svoboda, composer of the Arma Reforger soundtrack, who is also responsible for that incredible Arma 4 track. And there is simply no weak piece.

Personally, I think it's just a little shame that there is nothing from Carrier Command: Gaea Mission. Its soundtrack is also great, but as far as I know, it was originally composed by Troels Folmann for a cancelled movie adaptation of Gaea: Beyond the Son novel, for which the game serves as some sort of sequel. So I guess there might be some issues with rights. And honestly, for better or worse, nobody cares about Carrier Command: Gaea Mission today. Arma: Armed Assault could also get some love, but I'm afraid nobody cares about that game, either. Also please note that the album includes some applause and occasional coughing, but I'm not sure if it could be cut out properly. If nothing else, it makes listening an authentic experience perfect for any fan of both current and legacy Bohemia Interactive titles.

Mnohonásobně horší než Postal 3 nebo Postal 2: Corkscrew Rules. A snad i horší než libovolný projev současného prezidenta ČR nebo předchozího premiéra. Takový je Postal 4 víc než dva měsíce po rádoby opuštění předběžného přístupu, v němž se samozřejmě ve skutečnosti stále nachází. Už roky jsem na Steamu nenapsal žádnou seriózní recenzi, ale Postal 4 je tak mizerná hra, že mi to nedalo. Tohle není hra, která je tak špatná, až je něčím dobrá, tohle je prostě a jednoduše nepředstavitelná srágora, která dělá dojem, že ji vytvořili lidé, kteří nejen, že neví, jak vyvíjet počítačové hry, ale kteří jako by snad nikdy ani žádné počítačové hry osobně nehráli. Včetně svých vlastních.

Během let jsem narazil na dost špatných titulů, ale Postal 4 většinu z nich hravě strká do kapsy, protože v něm nefunguje skoro nic. Hratelnost je nudná, grafika je hnusná, optimalizace je příšerná, množství bugů a glitchů je donebevolající, ozvučení většiny hry trhá uši, atmosféra je sterilní až chybějící. A takhle bych mohl pokračovat donekonečna. Za závěrečnými titulky mě vlastně kromě potřeby mít hru konečně z krku hnala pouze zvědavost a touha zjistit, o kolik horší a vzdálenější zvláštnímu kouzlu Postalu 2 ještě tenhle paskvil může být. A bohužel jsem byl s každým dalším dnem a s každou další aktivitou zas a znovu překvapen. Některé činnosti a úkoly jsou dokonce ještě blbější a víc rozbité než v předběžném přístupu.

Někde jsem slyšel, že po dosažení čtvrtka a pátku, které jsem v Early Accessu na rozdíl od ostatních dnů nezkoušel, se z Postalu 4 stává slušná hra. Není to pravda. Čtvrtek možná tu a tam nabídne pár pasáží, u nichž jsem alespoň neměl nutkání ukousnout si nudou nebo vzteky jazyk nebo jinou snadno dostupnou část těla, ale pátek je krystalická ukázka absence jakéhokoliv know how v oblasti herního vývoje. Každému, kdo by se nedejbože dostal tak daleko, tedy doporučím, ať se speciálně před plněním aktivity s přehradou obrní maximální dávkou trpělivosti nebo ať si v lepším případě najde nějaký cheat nebo příkaz na úplné přeskočení. Tenhle úkol snad musel být výsledkem nějaké interní sázky vývojářů ohledně vytvoření co možná nejhorší úrovně. Komukoliv, kdo tu sázku vyhrál, bych asi měl pogratulovat, ale zároveň jsem měl při hraní sto chutí dát takovému člověku pořádnou ránu pěstí.

Upřímně řečeno, vždycky jsem si říkal, co mě na Postalu 2 vlastně bavilo. Nikdy jsem se tak úplně nedokázal dobrat odpovědi, která by mě uspokojila, ale pravda je, že ta hra měla svůj půvab a že jsem jejího dohrání a dokončení všech přídavků a expanzí nikdy nelitoval (pun intended). Zprvu byla taky pěkně rozbitá, ne že ne, ale taky byla správně drzá, svéhlavá a osobitá. Postal 2 byl takový uličník, nenapravitelný rebel, který by sice zasloužil pohlavek, ale kterého musí člověk alespoň někde uvnitř obdivovat. Což je pocit, který logicky vychází z dávného přístupu studia Running With Scissors, jež bych mohl kdysi označit úplně stejně. O Postalu 4 a bohužel ani o stávajících tvůrcích ale totéž říct nemůžu.

Ne všechno je naštěstí vyložená tragédie. Soundtrack se po všech směrech povedl a některé easter eggy, narážky a reference potěší, i když většina z nich je zoufale neohrabaná, prvoplánovitá, zastaralá nebo zapáchající zatuchlinou (což se dá říct o celém příběhu a způsobu, jakým byl napsán). Také oceňuji přítomnost všech, jejichž hlasem k nám v minulosti Postal Dude ve své libovolné variantě promlouval. Každý z dabérů má k sérii Postal zcela očividný vztah a každý odvedl tak dobrou práci, jak to nejspíš za daných okolností šlo. Problém jenom je, že vlastně není důvod poslouchat je zrovna v Postalu 4. Kdo chce zase slyšet Ricka Huntera, ať si radši znovu projde Postal 2. Kdo má rád Coreyho Cruise, ať si radši zahraje úžasný Postal: Brain Damaged, který teď vypadá jako hra z úplně jiného vesmíru. Nebo klidně ten Postal 3, protože na titul "dno značky Postal" tu teď máme vhodnějšího kandidáta. Opáčko filmového Postalu nebo Paradise Lost pro ocenění Zacka Warda asi také nikomu neublíží a John St. John je taková legenda, že účast v téhle příšernosti určitě neměl zapotřebí.

Kdo má nějaký vztah k Postalu, měl by si vážně zahrát doslova cokoliv, jen ne Postal 4: No Regerts. Nevím, co se během vývoje dělo a jaká byla vize vývojářů, ale výsledkem je bohužel něco, co nemůžu označit jinak než jako nevýslovnou sarčku. Kdyby Denny, znalec institucí a obávaná zhouba řady českých herních webů, dostal možnost vytvořit vlastní hru, nejspíš by dopadla právě takhle. Fakt, že ve mně Postal 4 vůbec dokázal vyvolat takovou děsivou představu, musí být tím nejlepším důkazem toho, o jak škodlivý a marný produkt se jedná. Obávám se, že Running With Scissors už nezachrání ani strašný Vichr z hor

It may be a simple game, but it is also simply wonderful.

Disappointing, short, buggy mess - meet Trine 3.

I loved Trine (including Enhanced Edition) and Trine 2. Really, I did. And I can honestly say I enjoyed Trine 3 during the Early Access period, hoping to see much more content in the final game. Sadly, there is not too much new content. As many said before me, Trine 3 is incredibly short. 3 introduction levels focused on each hero, 5 standard levels. These 8 levels can't last more than 3 hours. Of course there are some side missions, but they are merely a bonus challange, a desperate attempt to do something about the short gametime.

Another significant problem? Bugs. Almost every aspect of the game, every feature is bugged and full of errors. Camera, physics, animations, controls, cooperation elements, Steam achievements... simply put, the whole game is incredible bugfest. It certainly doesn't seem like finished product, more like a beta. Playable content is there, but it's not polished and it needs a lot of testing. Bugs can ruin everything, from some interesting puzzle to basic things like selection of already unlocked and completed levels.

But wait. In fact, playable content is not there, at least it seems. Remember that awesome character development combined with slight RPG features in Trine 2? It's missing. Treasure chests? Missing. More weapons and abilities for each hero? Missing. Some really interesting story? As you may probably guess, it's missing, too. It feels like too many features were sacrificed during the attempt to transfer the whole Trine experience from 2D to 3D. By the way, the story and especially its ending is another problem. All I could say about the "ending" was simple: "What the hell was that?" Not to mention the final boss. Every so-called boss in the game is not really entertaining or challanging, but the last one is a joke. Really strange and poorly executed joke.

I certainly see some potential in Trine 3. Conversion to 3D is interesting, graphics combined with art style and level design is really beautiful and the soundtrack is simply awesome. Basic gameplay is fine and I am also grateful for Steam Workshop support and good optimisation (at least on my hardware). But that's not enough. There are too many bugs and other errors, too few levels. This is NOT the Trine 3 I was waiting for and I can't reccomend it to anyone.

Maybe one day, if the developers properly eliminate all the bugs, add new levels and really release something which could be called a "finished game", I will change my mind and recommend the game to my friends, just as I did during the times of Trine 2. But right now, it's a mess. And it's really painful to see that the trend of unfinished sequels with lack of important content has come to indie sphere. Maybe it's not fair to compare indie and AAA titles, but current state of Trine 3 is very similar to the initial state of games such as Assassin's Creed: Unity, F1 2015 or Batman: Arkham Knight. And that's simply wrong.

Funny, hardcore, well crafted and fair platformer that doesn't give you anything for free. But if you decide to fight and adapt to the very high difficulty, you will be awarded with surprisingly catchy gameplay and nice storyline. And that's just a top of the iceberg called Blackhole, because there is everything you need. Not just the gameplay and story, but also fantastic soundtrack, clever mechanics, suitable sound and voice-over and lot of popculture and sci-fi references, jokes or easter eggs.

Of course, there are some problems, you may encounter minor bugs, rare framerate drops or typing errors in subtitles, but you can easily ignore it, because it is not anything game-breaking. Just ordinary minor bugs that shouldn't cause you any real problem or bother you in case you want to buy the game. And if you like hardcore platformers, I surely believe you should buy it.

Czech mates interested in bigger, full review should click on the following link: http://www.zing.cz/recenze/1327/blackhole-vesmirna-odysea-naruby

Působivý a rozhodně originální mod pro Portal 2, který zajímavým způsobem kombinuje herní mechaniky původní hry se strojem času. S ním si můžete vytvořit svoji kopii, která provede určité úkoly, abyste sami mohli provádět něco dalšího, nezbytného pro úspěšné zdolání místnosti. Jinak řečeno v jednom momentě se po místnosti můžou prohnět dvě Chell. Jedna aktuální, druhá "nahraná" chvíli předtím a puštěná společně s tou aktuální. Na první pohled jde o primitivní záležitost, ale rozhodně to dokáže hratelnost Portalu dost oživit a člověka to zase nutí myslet trochu jinak. Až tak, že jsem občas zapomněl provádět ty nejjednodušší úkony a snažil se vše řešit zbytečně komplikovaným způsobem.

Kromě samotného stroje času musím pochválit i variabilní design místností a jejich vizuální stylizaci, která modu propůjčuje svěží, ale pořád povědomý feeling, stejně jako zajímavý alternativní pohled na konec Portalu 2. Škoda jen krátké herní doby. Thinking with Time Machine obsahuje jen 9 místností, které mi dohromady zabraly necelé dvě hodiny. Také bych uvítal více intuitivní vysvětlení ovládání. Na začátku vás sice čeká tutoriál, v němž si můžete základy ovládání stroje času osahat, ale vysvětlení ovládání se dozvíte jen z rozmazaných instruktážních videí na obrazovkách v místnosti, kde bohužel není úplně jasně vidět, co máte stisknout. Samozřejmě se pak stačí podívat na nastavení, co dělají tři vyhrazené klávesy pro stroj času, ale to nepovažuji za úplně šťastné řešení. Tutoriál by si tak rozhodně zasloužil zlepšení a jasnější a přesnější instrukce, ne jen rozmazané, mrňavé obrazovky.

Ale koneckonců, není to žádný placený titul, ale bezplatný mod, který se navíc stihnul rychle vypořádat s většinou počátečních bugů, a tak mohu Thinking with Time Machine směle doporučit. Pokud se chcete nějakým zajímavým způsobem vráti k Portalu, překousněte krátkou herní dobu a nejasný tutoriál a dejte tomuhle zajímavému projektu šanci.

Valve nezklamalo. Free to Play je perfektní dokument, který zajímavě a poutavě ukazuje jedinečnou atmosféru progaminu a také to, co všechno musí profesionální hráči obětovat a jak ta oběť může vyústit v úspěch i v neúspěch. Oceňuji hlavně výběr tří sympatických a do velké míry i rozdílných "protagonistů", kteří jsou na míle vzdáleni běžně vídaným uhrovatým, energy drinky zpitým pišišvorům co nosí kapuci i v padesátistupňových vedrech.

Valve zkrátka vsadilo na tři skvělé karty a ta sázka se vyplatila, zvlášť když ji sami podpořili velmi slušnou režií, střihem, hudbou a také ideální délkou (1:13). Vystřižené scény, komentář Dendiho a Feara a pár záběrů ze zákulisí jsou navíc velmi příjemné bonusy, nemluvě o fajn možnosti spnit 5 achievementů. Také bylo po delší době opět bezva vidět závěrečné titulky a se slzou v oku sledovat seznam zaměstnanců Valve. Takže, jděte do toho. Free to Play je zdarma a bude vás stát jen čas 5 GB místa na disku. A věřte mi, že to za to stojí.

Závěrem bych velmi rád ocenil také český překlad, který se povedl a s výjimkou jednoho překlepu jsem neznamenal žádnou chybu ani špatnou interpretaci. Díky, páni překladatelé.

Id Software možná není tak produktivní jako v minulosti, ale RAGE mi dokázalo, že pořád mají na to vytvořit velmi kvalitní hru. Z relativně obyčejné postapokalyptické FPS se postupně vyklubala jedinečná hra, v níž jsem si doslova užíval každou přestřelku s mutanty, bandity i elitními vojáky orwellovské Pravomoci, ať už jsem proti nim šel s revolverem, brokovnicí, samopalem, sniperkou nebo legendárním BFG. Ačkoliv někdy nepřátelé vydrží víc, než by bylo zdrávo, přestřelky jsou vážně velmi zábavné, a to i díky faktu, že AI protivníků je většinou na vysoké úrovni a často je i poměrně nepředvídatelná. Dobře, to přeháním, ale rozhodně nestřílíte žádné výrazné idioty.

Chválu si zaslouží i další významný element hry, auta. Potažmo buginy. Spojení FPS s mnoha prvky závodních her na mě nejdřív působilo jako pěkná pitomost, ale opak je pravdou. I vzhledem k postapokalyptickému zasazení kamsi na Americký Středozápad je častá jízda buginou báječným osvěžením. Zvlášť když je ta bugina ozbrojená a vylepšená podle vašeho gusta. Stejně tak si nemohu stěžovat ani ztvárnění samotného prostředí, ovládání, řadu easter eggů a celkově skvělou atmosféru, hlavně v těch pár lidských sídlech, které navštívíte, a v ruinách velkoměsta. Občasné bossfighty také neurazí a zvuky sice nejsou ničím výjimečné, ale nátuře hry stačí.

Na RAGE bych tak nedokázal najít žádnou výraznou chybu, nebýt dost stupidní optimalizace a podivného streamingu textur, jehož vlivem si můžete často všimnout, jak textury opodál strašně pomalu naskakují a jinak dobře ztvárněné a živé prostředí proto někdy působí odbytě a fádně. Nevím přesně, co jsem od Id Tech 5 enginu očekával, ale divná optimalizace, způsobená hlavně dost odbytými a nejasnými možnostmi grafického nastavení, a pomale naskakující textury to určitě nebyly. Naštěstí jsem se s tímto problémem setkával jen v úvodních pasážích hry. I tak je to ale problém, naštěstí ale jediný velký problém, který bych RAGE vyčítal. Jinak jsem tu jedenáctihodinovou jízdu skvěle užil. A pokud máte rádi FPS žánr a chcete okusit něco trochu jiného, než co vám předkládá většina dnešní produkce, určitě si RAGE užijete taky.

Po třech suverénně vyhraných sezónách v singleplayeru, jež mi zabraly necelých 8 hodin, jsem musel říct: Dost. GRID 2 sice nabízí krásné modely aut a tratí, celkově parádní atmosféru závodů a velmi dobrou grafiku a ozvučení, ale to všechno hravě trumfne plný pytel problémů ne Šimka a Grosmana, ale Codemasters a jejich lajdáctví.

Všechna auta nesmírně plavou bez jakéhokoliv rozdílu a jejich ovládání je po delší době vážně unavující a ostudně nerealistické. Pořád jsem čekal, že s pokročilejšími a rychlejšími vozy se vše změní. Ale ono ne. GRID 2 je zkrátka z hlediska chování a ovládání aut arkáda jako řemen, která nemá s prvním dílem nic společného a hraje si na něco, co v žádném případě není. Ani GRID 1 nebyl úplný simulátor, ale byla to autentická hra, v níž měl člověk pocit, že řídí sporťák a ne plachetnici na kolech. A to není zdaleka všechno.

Protivníci se chovají jako maximální prasata a jezdí jako prasata dělající schválnosti. Celá hra je snad jenom jedna velká reklama, která na vás z každého pixelu křičí názvy ESPN, Rockstar (energy drink, ne herní studio) a další. Tratě jsou sice moc hezké a navíc často disponují dobrou funkcí, kdy se během závodu mění její struktura, ale je jich málo a tak brzy omrzí. Získávání nových aut je v podstatě zadarmo, hra vám každou chvíli přihraje nějaké nové a jen občas si o něj musíte zabojovat v (samozřejmě příliš jednoduchých) závodech na čas. A to jsem ještě nezmínil snad největší prasárnu a lenost, jaká nemá obdoby: GRID 2 nemá, opakuji, NEMÁ pohled z kabiny vozu. Což je u takové závodní hry drzost, kterou jsem jen ztěží toleroval. Syndrom NFS: Most Wanted, kdy vám hra mezi vozy nabídne několik zajímavých aut, abyste se po pokusu o jejich zvolení dozvěděli, že si musíte koupit nějaké DLC, už je takový pomyslný vrchol pyramidy blbosti, kterou v Codemasters postavili.

Zkrátka, pokud hledáte autentickou, nebo nedej bože realistikou závodní hru, ať vás ani nenapadne na GRID 2 sahat. Pak vám ta ruka zaručeně upadne, nebo si jí vzteky sami ukousnete. Pokud prostě hledáte jen dobrou závodní hru, tohle "závodní cosi" by vás už mohlo zabavit, ale připravte se, že vám dříve či později tu zábavu začne kazit jeden z mnoha problémů a naprosto nelogických a odbytých mechanismů. Neříkám že je GRID 2 špatná hra. Je to prostě jen průměrná závodní arkáda, která si navíc hraje na něco, co není a skutečně dobře umí tak maximálně klamat zákazníka.

PS: Hru jsem si nekoupil, měl jsem možnost zahrát si ji prostřednictvím Family Sharing systému. A za to jsem rád. Z myšlenky, že bych za něco takového utratil víc než 100 Korun českých, je mi silně nevolno

Musím říct, že mě Metro: Last Light velmi příjemně překvapilo. Zprvu mě, stejně jako u Metra 2033, štvalo, že se hra nedrží knižní předlohy. Nakonec jsem však hru přijal jako ideální ukázku alternativního vývoje Arťomova příběhu. Samotná zápletka sice není kdovíjak propracovaná a složitá, ale dobře vás motivuje kupředu, předhazuje vám řadu zajímavě zpracovaných postav a hlavně vás zavede do celé řady nádherně zpracovaných a nesmírně atmosferických lokací, u nichž vám většinou ani nebude vadit pomyšlení, že jde vlastně o klasické koridory, v nichž za pomoci řady variabilních zbraní likvidujete lidi nebo mutanty. V tomhle případě přímá linka hratelnosti opravdu nevadí, zvlášť když jí obohacuje možnost stealth postupu. Často vám hra dovoluje chovat se jako Rambo nebo jako tichá myška, která svým nožem hezky pomalu a v tichosti likviduje nic netušící protivníky.

Váš postup navíc dokáže zpestřit i několik zastávek na obydlených stanicích, kde si lze koupit nebo upravit potřebnou výbavu a splnit pár drobných side-questů, zpočívajících třeba v nalezení medvídka pro malého kluka nebo ve zhlédnutí bombastického divadelního představení. Nemluvě o možnosti prohledávat všechny lokace kvůli skrytým zásobám, které se vždycky hodí. Hratelnost i příběh tedy musím pochválit, stejně jako fakt, že vám hra zabere klidně i 10 hodin, což je na poměry koridorových stříleček dnešní doby parádní změna. Ještě jednou pro jistotu vyzdvihnu atmosféru, která je často vážně dechberoucí, ať už se pohybujete v bezútěšných tunelech metra nebo na zdevastovaném povrchu. Skvělé, často deprimující a stísněné atmošce pomáhá i kvalitní ozvučení a nádherná grafika, která si sice vyžádá silnější hardware, ale rozhodně to za tu podívanou stojí. Za plus považuju i vysokou obtížnost, která vám i na normální nastavení často pěkně vypere triko.

Ne všechno je ale úplně ukázkové. Mluvím hlavně o umělé inteligenci, která by potřebovala pár zlepšení. Nepřátelé se každou chvíli blbě kryjí, nabíhají vám do rány a při stealth postupu si vás často nevšimnou, ani když vás mají na očích. I animace některých postav často působí dost divně. Jestli mě ale něco skutečně nas*alo, je to zpoplatnění ranger módu. Ne že bych za každou cenu hledal ultimátní výzvu, ale připadal jsem si jako idiot, když jsem se díval na výběr obtížnosti a jednu z hlavních voleb a hlavních předností Metra 2033 jsem měl znepřístupněnou s tvrzením, že jsem si měl pořídit limitovanou edici nebo samotný ranger mód za skvělých 5 euro. Tohle je prostě fail nejvyššího kalibru.

Pokud ale nutně ranger mód nepotřebujete, ve výsledku by vám to ani nemělo vadit a byla by škoda si takovou pitomostí kazit jinak skvělý zážitek, který znalcům knih nabídne alternativní vizi dobře známého světa a příběhu, a nezasvěceným zase nesmírně atmosferickou a originální střílečku v netypickém prostředí, která ve svém žánru rozhodně vyčíná a zaslouží si nemalé uznání.