Recent reviews by batule

tl;dr – Vynikající grand strategie, ve které můžete díky válčení, ale i diplomacii a obchodu změnit chod dějin během novověku s libovolným národem. Této hře lze vytknout opravdu máloco a zabaví vás na desítky, stovky, ale klidně i tisíce hodin.

Herní studio Paradox Interactive je pruslulé především svými grand strategiemi a Europa Universalis je jejich nejstarší sérií. A také jednou z nejhlavnějších. Hra se odehrává v období novověku, začíná během pádu Konstantinopole a končí po Napoleonských válkách. Ty ale vůbec nemusí nastat, protože mapa světa se ke konci hry značně odlišuje od té naší reálné.

Kampaň můžete začít za libovolný národ. A od toho se taky bude odvíjet vaše budoucí směřování. Za západoevropské státy budete především kolonizovat jakékoliv území v dosahu, za Otomany se zase budete snažit proniknout na Balkán, aniž by vás snědla koalice nepřátel. Za indiánské národy v Americe se budete snažit přežít evropskou invazi. Japonsko je nejdřív nutné sjednotit a pak můžete zkusit zpochybnit dominanci mocné čínské dynastie Ming.

Z toho je jasné, že možností je ve hře mnoho a je pouze na vás, jaké cíle si stanovíte. Jako určité vodítko vám mohou posloužit mise či achievmenty, které často získáte za nějaký větší úspěch. Ve hře řešíte ohromné množství věcí. Tou nejvýraznější je samozřejmě válčení, nicméně vyhlášení války by již mělo být pouze třešničkou na dortu po dlouhé přípravě. Nejdůležitější je totiž diplomacie, protože tato hra je hrou spojenectví. Váš nepřítel bude mít často mocné spojence a pokud začnete moc vystrkovat růžky, vznikne proti vám koalice a té je většinou velmi obtížné se ubránit. Proto i vy potřebujete věrné spojence a vazalské státy.

Ale to rozhodně není všechno. Pokud začnete příliš technologicky zaostávat, vaší armádě nepomůže ani výrazná přesila a bitvu prohrajete. Pokud nebudete mít výkonnou ekonomiku a nepoplují vám dukáty z obchodu, nebudete si moct dovolit udržovat armádu. Také musíte řešit domácí nepokoje. Rychlá expanze znamená vnitřní náboženské a kulturní rozdíly a když je vaše armáda zaneprázdněna boji s rebely, nebude jí stačit síla na válku.

Ale to stále není všechno. S ohromným množstvím vydaných DLC přichází i ohromné množství různých menších herních prvků. Některé jsou specifické pro vybrané národy, jiné zasáhnou celý svět. Je jich tolik, že by se určitě do jedné recenze nevešly. Škoda jen, že neexistuje žádná aktuální zlevněná kolekce těchto DLC.

Kromě toho nelze hře snad ani nic zásadního vytknout. Jediným negativem je občas poněkud slabší umělá inteligence, kdy armády vašich spojenců (ale i nepřátel) nelogicky pochodují po mapě a nechávají se zbytečně porážet. Plus občasné vyhlašování velmi obtížných až předem prohraných válek.

+ dlouhé a zábavné kampaně na jedné mapě
+ ohromné množství herních prvků
+ diplomacie
+ hra je poměrně obtížná, ale o to je po jejím ovládnutí zábavnější

- občas slabší AI

tl;dr – třetí (pátý?) díl této herní série přináší nové prostředí v novém období, což značně oživuje jinak staré známé Assassin’s Creed. Novinky v tomto díle se ubírají vesměs pozitivním směrem a hře opět snižují její občasný stereotyp.

Assassin’s Creed je dnes již mnohými z principu nenáviděná herní značka od Ubisoftu a její třetí díl byl ve své době často (i mnou) označován jako díl nejhorší. Po jeho opětovaném odehrání mnoho let po jeho vydání ale musím říct, že toto označení získal z velké části neprávem.

Minimálně tedy v porovnání s předchozími díly. Brotherhood a Reveletions, jakkoli byl jejich protagonista Ezio sympatický, prostě nepřinesly tolik změn na to, aby se daly označovat za plnohodnotné nové díly (s plnohodnotnou cenovkou) a po pár letech mi v paměti téměř úplně splynuly s dílem druhým. Oproti tomu na průběh třetího dílu jsem si i po několika letech vzpomněl.

Historicky je tento díl umístěn v pro nás Evropany ne tolik zajímavém období války třinácti kolonií za nezávislost USA. Nicméně na některé události si ze školy určitě vzpomenete – např. Bostonské pití čaje, kterého se i přímo zúčastníte. Celkem ve hře navštívíte dvě pobřežní města (zmíněný Boston a později New York) a podíváte se i hlouběji do srdce amerického kontinentu, na západní hranici tehdejších kolonií. Obě prostředí – jak městská zástavba, tak i prastarý les – jsou velmi povedeně zpracované a jejich prostředí a atmosféra odpovídá mým představám o osmnáctém století.

Konec osmnáctého století ale přináší i výrazný pokrok ve vedení boje. Především se jedná o střelné zbraně, které se sice vyskytovaly i v předchozích dílech, nicméně až nyní je můžete všechny běžně využívat včetně standardního ovládání míření. Ve hře mi to ale vůbec nevadilo - muškety, které je nutné po každém výstřelu znovu nabít, jsou asi jedinou střelnou zbraní, která ještě dává pro bojový systém Assassin’s Creed smysl. Pozdější pušky s možností více výstřelů na jedno nabití by již tento systém narušily.

I nadále tak bude boj probíhat především kontaktně. Britští vojáci na vás budou většinou útočit bajonety, přičemž zdáli na vás občas bude namířena střelba. Vaše zbraně mají nějaké vlastnosti a ty je možné vylepšovat, ať už nákupem lepších zbraní v obchodě nebo jejich výrobou. Škoda jen, že vaše postava již nemá žádné brnění, které by také bylo možné vylepšovat – i když je jasné, že běžná pěchota již v této době žádné brnění nenosila.

Spousta herních systémů zůstala z minulých dílů a pouze prošla většími či menšími změnami. Samozřejmě se opět setkáte se synchronizačními body a sbíráním různých věcí, které vám tentokrát zpřístupní spíše sběratelské předměty a nemají takový vliv na schopnosti vaší postavy, takže se nemusíte tolik strachovat, když je sbírat nebudete. I nadále budete rekrutovat nové assassiny, kteří už ale nejsou generičtí obyvatelé kolonií a každý má svůj příběh. No a dostanete i svoji vlastní osadu, kterou můžete různými misemi vylepšovat a pak vám její obyvatelé můžou vyrábět různé více či méně užitečné věci.

Velkou novinkou jsou námořní bitvy. V průběhu hry dostanete svoji vlastní loď, kterou můžete také vylepšovat a se kterou absolvujete několik příběhových a spoustu vedlejších misí. Mě osobně jakožto fanouška pirátských her možnost plavit se oceánem velmi potěšila, nicméně myšlenka Assassin’s Creed na vodě je plně rozvinuta až v dalším, čtvrtém díle.

Snad jako největší negativum uvedu protagonistu, čili vaší postavu, za kterou většinu hry hrajete. Míšenec Connor mi byl extrémně nesympatický a skoro mě až nutil fandit ve sporu templářům. Po předchozích sympaťácích Altairovi a především Eziovi se jedná o dost nepříjemnou změnu.

Pokud jste hráli předchozí díly, tak můžu hru doporučit, pokud ne, tak začněte pěkně od dílu prvního (Brotherhood a Revelations můžete vynechat).

+ pěkné a dobře zpracované prostředí
+ lodní mise
+ staré dobré Assassin’s Creed s vesměs pozitivními změnami
+ můžete hladit zvířata!

- nesympatická a ubrečená hlavní postava
- ve hře stále občas upadáte do stereotypu (pokud plníte i vedlejší úkoly)

tl;dr – zajímavá střílečka s krásným prostředím a poměrně mnoha možnostmi, jak ji projít.

Hodnotím singleplayerovou část hry.

Kdo by neznal Crysis, hru, která se na mnoho let stala benchmarkem a ve své době se na ní měřil výkon počítačových sestav a komponent. A opravdu, i v roce 2016 vypadá tento herní počin z roku 2007 stále pěkně, ať už se jedná o tropický ostrov, jeho pozdější zamrzlou verzi nebo vnitřek mimozemské lodi/jeskyně. Jediným problémem je absence rozumných rozlišení v základní hře, ale to lze vyřešit modifikacemi.

Nicméně samotný vzhled, i když sebevíc propracovanější, na dobrou hru nestačí. Crysis naštěstí vyniká i v jiných ohledech. Jako první se setkáte s nanooblekem, který vás bude doprovázet celou hru. Ten vám dokáže podle potřeby zvýšit odolnost, sílu, rychlost nebo vám umožní stát se na chvíli neviditelným. Z toho vám již může být jasné, že se nebude jednat o klasickou střílečku ve stylu Call of Duty, ve které se budete většinu hry krčit za překážkou, ale spíš budete využívat taktiku „hit and run“, tedy se budete přesouvat, působit chaos a eliminovat nepřátele jednoho po jednom. Tomu odpovídá i prostředí, které je téměř otevřené. Např. vesničky můžete projít celé včetně jejich okolí a i kolem cest je spousta místa, kde se dá případně ukrýt – jedná se tedy o přesný opak zmíněného Call of Duty, kde v podstatě celou hru procházíte různými uzavřenými koridory. Nicméně za úplně stealth hru ve stylu Thief se Crysis také určitě označit nedá, kulek během průchodu vystřílíte víc než dost. Ve hře můžete také využít i různá vojenská i nevojenská vozidla včetně člunů. Alespoň tedy v první části hry.

Hra se totiž dá rozdělit do tří částí. V té první, která je rozhodně nejdelší, bojujete proti Korejcům. Právě v této části nejvíce využijete otevřeného prostředí a kromě nepřátelských vojáků se budete muset vypořádat např. i s tanky nebo vrtulníky. Mimochodem, během hry si i vy sami zahrajete za velitele tanku a pilota vertikální stíhačky (lepší označení mě nenapadlo). Tato první část hry mě bavila nejvíc. Ve druhé části se dostanete do jeskyně, která je zároveň mimozemskou lodí. V této jeskyni proti vám bojují mimozemšťané a kromě prostředí se liší především tím, že tam není vůbec žádná gravitace a vy tak můžete doslova lítat vzduchem. Tato část je nejkratší. Ve třetí části bojujete proti mimozemským robotům. Ti jsou mnohem odolnější než předchozí nepřátelé a díky tomu začnete využívat spíše hrubou sílu než dříve zmíněnou „hit and run“ taktiku, nicméně i tak je tato část stále zábavnější než průměrná střílečka.

Hře snad ani není co výrazného vytknout. Kampaň je poměrně krátká, ale to je neduh společný pro většinu her tohoto žánru. Také jsem narazil na několik bugů a párkrát mi hra i spadla, nicméně to je nejspíš dáno jejím stářím.

Hru tedy můžu doporučit i těm hráčům, kteří normálně střílečkám příliš neholdují.

+ krásné prostředí
+ nanooblek
+ otevřený svět (kinda) a možnosti v něm

- kratší kampaň
- druhá polovina hry je méně zábavná

tl;dr – nástupce Oblivionu se opravdu velmi povedl a opět zabaví na spoustu desítek (i stovek) hodin. Občasný stereotyp při průchodu hrou vynahradí krásné prostředí, rozmanitost questů i povedený herní systém.

Skyrim, pátý díl legendární The Elder Scrolls ságy. Jedná se o plnohodnotné RPGčko z fantasy světa se severskou tématikou. Se svojí postavou projdete desítkami různých dungeonů a během toho se z obyčejného cestovatele vypracujete na zabijáka draků. Kromě toho také zvládnete ukončit občanskou válku, stanete se mistrem mágů a pomůžete vaší sousedce sklidit hroznové víno.

Skyrim je velmi podobný předchozím dílům, tedy především Oblivionu a Morrowindu – přeci jen když něco funguje, není potřeba to výrazně měnit. Některé herní systémy byly zjednodušeny (jak je dnes zvykem), ale je nutno podotknout, že toto zjednodušení žádný negativní účinek nepřineslo, spíše naopak. Svoji postavu v podstatě můžete rozvíjet třemi cestami – na mága, na klasického melee bojovníka či na nenápadného stealthy průzkumníka. Nicméně nic vám nebrání v kombinování schopností z jednotlivých tříd a vaše postava tak může být neomezeně komplexní.

Systém level-upování funguje přesně naopak, než je tomu ve Falloutu, který je vyvíjen stejným herním studiem – Bethesdou. V podstatě používáním vašich schopností vylepšujete své atributy a po určitém počtu těchto vylepšení získáte novou úroveň. Systém je mnohem lepší, než jaký byl v Oblivionu, kde bylo level-upování v některých případech dokonce nežádoucí a i bylo možné ztratit tempo s nepřáteli, kteří drželi úroveň s vaší postavou. To se ve Skyrimu jen tak stát nemůže, získání nové úrovně je pokaždé kladnou událostí a navíc i nepřátelé jsou po celou dobu stejně silní, vylepšuje se jim akorát vybavení. Nicméně díky tomuto systému level-upování pomocí používání schopností budete některé aktivit neustále opakovat a velmi rychle upadnete do stereotypu. Po každé výpravě do dungeonu totiž vykováte dvacet nožů, namícháte třicet lektvarů a na závěr do svého štítu necháte deset minut bušit nějakého slabého protivníka. Musím říct, že „opačný“ systém level-upování z Falloutu se mi líbil víc.

Nicméně hra má tolik kladů, že jí pár těchto nedostatků lehce odpustíte. Obrovský otevřený svět sice nese několik pro něj typických nešvarů (bugy, slabší umělá inteligence), ale severské prostředí je opravdu krásné a narazíte na spoustu rozmanitých krajin. Svět je živý, questy většinou dávají smysl (akorát hlavní linie by mohla mít zajímavější příběh), máte spoustu možností jak bojovat či nebojovat s nepřáteli a navíc se jedná snad o nejvíce modovanou hru, takže pokud vám v ní něco chybí, je dost velká šance, že už vámi kýženou věc někdo doplnil.

Jako poslední zmíním DLCčka. Ty jsou celkem tři – jedno spíše oddechové a dvě s plnohodnotnou kampaní, jedno z nich dokonce i s novou mapou. Hearthfire vám jako jediné umožní změnit krajinu tím, že si můžete postavit své vlastní obydlí, ve kterém vaší postavě lze dokonce založit rodinu. To je samozřejmě vedlejší aktivita, ale po hodinách strávených lovením draků a doručováním dopisů se jedná o příjemnou změnu. Dawnguard je DLC s tématikou boje upírů s jejich lovci a vy si samozřejmě můžete vybrat, na jakou stranu se přidáte. S upíry dostane úplně novou, extrémně silnou upíří podobu a s lovci upírů dostanete… kuši. To je poměrně jasná volba. Poslední DLC nese název Dragonborn a přináší dokonce i novou mapu a vlastní verzi plání Oblivionu, kde ale místo ohnivého pekla naleznete akorát spoustu knih. Nicméně po dokončení kampaně pro toto DLC získáte možnost lítat na drakovi a i když ho nebudete moci plně ovládat, budete se cítit jako pán (paní) celého Tamrielu.

Hru můžu jednoznačně doporučit a její znalost by měla být povinností snad pro každého hráče.

+ obrovská mapa se spoustou dungeonů, ohromná herní doba
+ spousta zajímavých questů
+ otevřený svět a krásné prostředí Skyrimu
+ rozmanitý bojový systém
+ celkově je hra velmi zábavná
+ povedené datadisky (nebo rozšíření nebo DLCčka nebo jak se tomu dneska říká)
+ obrovské množství modů

+/- oproti minulému dílu lepší level-upovací systém, stále jsem s ním nebyl ale úplně spokojen

- občasné bugy (což se dá asi vzhledem k velikosti světa odpustit)
- stereotypnost některých aktivit
- nepřehledné rozhraní a menu
- slabší hlavní příběh
- horší umělá inteligence
- občasná nereálnost a nelogičnost (to se dá asi taky odpustit, nejedná se o simulaci)

tl;dr - výborná grand strategie s netradičním systémem vládce a poddaných a propracovanou diplomacií.

Historickým obdobím nejstarší ze známých grand strategií z dílen švédského studia Paradox Interactive. Se svým rodem budete vládnout jedné z mnohých středověkých říší a společně prožijete její slavná vítězství i potupné porážky na poli jak bitevním, tak i diplomatickém.

Tak jako v každé grand strategii od Paradoxu, i v CK2 si můžete vybrat z jakéhokoliv „státu“ na mapě a hrát za něj. Nebudete ale hrát přímo za tento stát, ale za jeho panovnický rod – k tomu ale více až později. Rody se dělí podle svého náboženství a své kultury. Pro každou tuto kombinaci existuje do značné míry unikátní herní styl a proto hra za křesťanský královský rod v Evropě bude ze své podstaty odlišná od hry za sultanát z Blízkého východu.

Jak jsem již zmínil, ve hře neovládáte celý stát, ale pouze svůj rod – konkrétně jednoho zrovna vládnoucího panovníka. To je hlavní prvek, kterým se CK2 odlišuje od ostatních grand strategií od Paradoxu a který vás bude doprovázet po celou dobu hraní. Přímo vaše postava může efektivně vlastnit pouze omezené množství herních políček a zbytku vládne prostřednictvím svých poddaných. Ti můžou a nemusí uposlechnout vaše rozkazy – především v závislosti na tom, jak moc vás mají v oblibě. Pak se může třeba stát, že vám neposkytnou k dispozici svoje vojáky pro válku se sousedním státem nebo proti vám můžou dokonce začít rebelii. To může být zásadní problém, pokud je těchto vzbouřenců více a pokud vaše vlastní armáda není dostatečně silná. To se vám poté vaše dlouho budovaná říše může během několika let zcela rozpadnout.

Proto je ve hře diplomacie snad ještě důležitější než válčení. Pokud vás vaši poddaní mají rádi a pokud vám jsou ochotni poskytnout většinu své armády, máte splněnou základní podmínku pro výhru války. V některých systémech dokonce funguje i určitá forma republiky a tam musíte dokonce i žádat svoji radu pro svolení k některým vašim akcím.

K vyhlášení války jinému státu a především k expanzi vašich hranic musíte vždy mít nějaký legitimní důvod, tzv. casus belli – jak to známe i z ostatních grand strategií od Paradoxu. Získat tento důvod není vždy jednoduché a zpravidla také nelze během jedné války získat (nebo ztratit) velkou část území – expanze vaší říše je tedy během na dlouho trať. I zde to ale závisí na kulturním zázemí vaší postavy – např. pro válčení se státy jiného náboženství bývá většinou získání zmíněného casus belli jednodušší.

Základním prvkem ale je, že hrajete opravdu jen za jednu postavu. Vaše postava má vlastnosti, které ovlivňují vaše schopnosti vládnout a které lze vylepšovat a nebo se můžou některými událostmi také zhoršit. Pokud vaše postava umře, tak začnete hrát za jejího hlavního dědice, který opět může být určen mnoha způsoby, v závislosti na dědickém systému. Při dědění můžete a nemusíte přijít o některá vlastnická práva. Dokud ale jste naživu, tohoto dědice neovládáte a může na vás klidně zkusit připravit past, ve které zemřete.

Hra je opravdu zábavná a každého stratéga dokáže vtáhnout na mnoho desítek, ale klidně i stovek hodin. Vzhledem k tomu, že celá hra se odehrává na jedné obrovské mapě, tak se lehce dostanete do situace známé i z jiných strategií – ještě získám tento kousek území, ještě vyřeším tuto vzpouru, ještě odstraním tohoto poddaného – a najednou jsou 4 hodiny ráno.

Nemůžu ale nezmínit jednu věc, která mě irituje – i když se netýká přímo hry. Jsou to DLCčka. Paradox je známý tím, že jich vydává pro své hry spoustu. Dost často se ale jedná o rozšíření, která vám přidají pár nových funkcí za 15 € a mohla by být mnohem levnější, nebo jen některé balíčky, které by měly být zdarma k jinému, většímu DLCčku nebo k hlavní hře. Správný sběratel si je ale nakonec stejně všechny koupí a pak proklíná jak sebe, tak vydavatele.

+ systém poddaných
+ dlouhé hry na velké mapě
+ velmi propracovaná diplomacie

- ohromné množství DLC

tl;dr – podařená real-time grand strategie ze zajímavého a netradičního období. Budete tvořit dějiny v době prvních železnic a továren, dovršíte kolonizaci světa a zúčastníte se prvních globálnějších válek.

Victoria, asi nejméně známá hra ze současné čtveřice grand strategií od Paradox Interactive. To ale určitě neznamená, že by byla o něco horší. Za vámi vybranou zemi odehrajete sto let v období přibližně (hodně přibližně) od konce napoleonských válek do začátku druhé světové války.

Děj hry se točí kolem industriální revoluce, která v této době probíhala. Dílny jsou nahrazovány továrnami, koně jsou nahrazovány lokomotivami a automobily a svět se začíná globalizovat. S tím hodně souvisí vládnoucí strana ve vaší zemi, kterou můžete více či méně určit – v závislosti na volebním systému ve vaší zemi (či jeho absenci). Některé strany podporují myšlenku kompletně volného trhu a veškerou výstavbu továren a železnic ve vaší zemi nechávají na investorech. Některé strany (hlavně strany podporující nově vznikající směr - komunismus) naopak soukromé investory zakazují a veškerou výstavbu máte ve svých rukou vy. No a některé strany hledají cestu mezi. Podobné je to i u dalších otázek – vojsko, náboženství nebo velmi důležité politické a sociální reformy.

Politické a sociální reformy začínají lidé s postupem času vyžadovat. I když Napoleon válku prohrál, její ideály přetrvaly a lidé si začínají uvědomovat svojí sílu. Pokud nezačnete reformy provádět (uvedu např. minimální plat, všeobecné hlasovací právo, univerzální zdravotnickou péči či zavedení starobních důchodů), začnou se formovat reformní hnutí a ty můžou začít organizovat ozbrojené povstání. Tyto reformy ale mají i pozitivní dopady – většinou zvýší imigraci obyvatel do vašeho státu, což vám zajistí tolik potřebné zvýšení počtu obyvatel (mimochodem, řešíte i postoj vašeho státu k těmto imigrantům).

Válčení probíhá tak, že většinou chcete sehnat silné spojence a poté přečíslit nepřítele v jednotlivých bitvách. Diplomacie je v tomto případě velmi důležitá, protože hra se snaží být poměrně realistická a tudíž se vám nemůže podařit zrekrutovat tak silnou armádu, abyste mohli jít „sám proti všem“. Navíc, když si budete dělat co chcete (hlavně obsazovat celé menší národy), dostanete negativní body a když jich nasbíráte hodně, půjdou po vás všechny ostatní mocnosti. A tomu se velmi špatně brání. Nicméně při válčení si všimnete slabší umělé inteligence, kdy buď nepřátelská armáda stojí vedle bitvy a nepřidá se do ní, i když by mohla zvrátit její průběh proti vám (ta lepší varianta) nebo naopak vás zdáli pozoruje vaše spojenecká armáda (ta horší varianta). Také zmínim poměrně netradiční věc, kdy hra neumožňuje v jedné válce obsadit celou nějakou větší zemi, ale pouze část jejího území, takže hranice se po celém světě hýbou jen velmi pomalu.

Poslední věc, kterou zmíním, je unikátnost národů. Nejvíc akce bude ze své podstaty probíhat na Starém kontinentě, kde sídlí většina mocností s největšími armádami. Můžete s Pruskem nebo s Rakouskem svádět diplomatický i vojenský boj o německy mluvící zemičky, sjednotit Skandinávii či rozšiřovat francouzské nebo britské kolonie. V Asii můžete s Japonskem, které má sice obrovský potenciál, ale je uzavřené okolnímu světu, prožít vlastní verzi Posledního Samuraje. Nebo můžete s USA dokončit kolonizaci severní Ameriky, vybojovat občanskou válku a pak už jen v povzdálí ekonomicky růst. Ale unikátní jsou i politické situace – v absolutistickém Rakousku můžete typ vlády přímo vybrat, v demokratických Spojených Státech musíte nejdříve ovlivnit obyvatele, aby zvolili politickou stranu, kterou chcete vy.

Hru můžu jednoznačně doporučit a pokud vás oslovily hry jako Europa Universalis nebo Crusader Kings, s koupí určitě neváhejte.

+ celosvětová mapa
+ unikátní národy a možnost hrát za jakýkoliv z nich
+ zajímavé a netradiční časové období
+ komplexní a realistický herní systém
+ dlouhá herní doba jedné hry (což asi nemusí vyhovovat každýmu)

- slabší umělá inteligence
- nevyváženost (na druhou stranu – rozložení moci nikdy nebylo ve světě vyvážené)
- po proniknutí do herního systému si začnete všímat různých nedostatků

tl;dr – Assassin's Creed ze světa Pána Prstenů, kterému nelze nic zásadního vytknout, snad až na občasný stereotyp, nešvar známý z tohoto typu her.

Akční RPG ze Středozemě. Je třeba zdůraznit akční, protože akční část výrazně převyšuje tu RPG část. S hlavní postavou „užjsemzapomněljehojméno“ projdete dvě oblasti Mordoru, kde hlavní antagonista Pána Prstenů Sauron připravuje svoje armády zmutovaných skřetů – děj se totiž odehrává nedlouho před začátkem událostí ze Společenstva Prstenu, prvního dílu Tolkienovi nejznámější triologie.

Hru budete hrát poměrně dlouho. V otevřeném světě je 20 hlavních misí + asi 50 vedlejších questů. A pak nějaké to klasické sbírání různých věcí. K tomu je tu navíc systém důstojníků skřetí armády. To jsou obzlášť silní skřeti, kteř chodí po mapě a občas vás vyruší při nějakém questu nebo jsou přímo jeho součástí. Lze o nich předem zjišťovat jejich silné a slabé stránky, můžete je lovit a v pozdější fázi i pomocí kouzla dostat na svoji stranu. Tito skřetové můžou také v rámci hiearchie povyšovat na vyšší místa, zápasit mezi sebou a provádět další věci.

Bojový systém hry je opravdu velmi povedený. Ve hře existuje opravdu velké množství různých útoků (musel jsem používat i klávesy, které normálně v akčních hrách nejsou potřeba) a také mnoho druhů nepřátel, ke kterým je potřeba volit různé přístupy. Při plnění úkolů můžete (občas i musíte) zvolit i stealth přístup a máte k dispozici i luk. RPG část probíhá tak, že sbíráte 3 druhy bodů (klasické XPčka, jakousi verzi zdejší měny a pak speciální body získávané za zabíjení výše zmíněných důstojníků) a za ty si odemykáte různé schopnosti. Většinou se ale jedná o zpřístupňování nových útoků a bojových kombinací, ne o třeba + x damage, jak jsou levelovací systémy známé z ostatních RPGček.

Jak název hry napovídá, příběh se bude odehrávat v Mordoru. Mapa je rozdělena na dvě poměrně rozlehlé oblasti – oblast přímo kolem Černé Brány (to je ta brána, kterou Frodo nemohl projít a pak musel jít skrz tu díru s velkým pavoukem), kde je již působení skřetů na zničeném prostředí znát, a pak druhou oblast přímo v srdci Mordoru, kde zatím prostředí nebylo příliš dotčeno. Vzhled hry je pěkný a na mé průměrné sestavě jsem 60 fps získal na střední úrovni detailů. Potěší odkazy na svět Pána Prstenů – setkáte se s Glumem (který mi tedy ve hře přišel trochu navíc), se Sauronem a pak s Celebrimborem, který je součástí vaší postavy a kterého znalci Tolkiena znají jako největšího elfského kováře, který byl u zrodu Prstenu.

Hře ani nelze nic zásadního vytknout, vtáhla mě a dokud jsem jí nedokončil, tak jsem ani nehrál žádné jiné hry. Po čase se objeví nějaký ten stereotyp, kterému je ale těžké u tohoto typu her předejít. Dále mě občas neposlouchalo ovládání (hlavně při šplhání po zdech) a celkově na něm bylo vidět, že bylo tvořeno primárně pro konzolové ovladače, nicméně i pomocí klávesnice a myši se hra dá bez problémů odehrát. Proto hru nelze nedoporučit, a to všem typům hráčů i fanouškům Pána Prstenů.

+ bojový systém
+ otevřený svět
+ lovení nepřátelských důstojníků
+ prostředí Paná Prstenů
+ pěkný vzhled

- chvílemi stereotypní
- občas nepohodlné, konzolové ovládání

tl;dr – atmosferická stealth hra z prostředí kultovního filmu. Celkově je tento herní počin povedený a má dlouhou herní dobu, i když je místy lehce nudný.

Když jsem o této hře slyšel poprvé, myslel jsem si, že se jedná a nějakou vesmírnou sřílečku a ani jsem si jí nespojil s kultovním Vetřelcem. Proto jsem byl velmi příjemně překvapen, když jsem zjistil, že se jedná o stealth akci právě z prostředí filmu Ridleyho Scotta a hned při první slevě jsem jí kupoval. A můžu předem prozradit, že investovaných peněz nelituju.

Ve hře hrajete za dceru Ripleyové, protagonistky výše zmíněného snímku. S tou se vydáváte do Sevastopole, vesmírné komerční stanice. Sevastopol byla postavena v hlubokém vesmíru v době zlaté kosmické horečky. Horečka ale opadla, obchodní trasy se přesunuly a stanice byla již před (spoiler „nečekané“ události) invazí Vetřelce v likvidaci a jen velmi řídce obydlená. A tak hned po příletu zjištujete, že je něco špatně.

Hra je opravdu „stealthová“, takže jejím základem je různé plížení a schovávání. Většinou ani na boj nemáte dostatek prostředků, i když v několika situacích se ani jemu nevyhnete. Z nalezených předmětů lze stavět různé bomby (nejen útočné, ale třeba i na odlákání pozornosti) a ve hře je i několik typů zbraní. V podstatě můžete narazit na tři druhy nepřátel – ostatní přeživší, kteří můžou a nemusí být agresivní, pomocné droidy, kteří ze zpočátku neznámých důvodů příliš nápomocní nejsou (rozuměj – chtěj každýho zabít) a vlastního Vetřelce, který představuje největší hrozbu.

Hra je poměrně náročná. Začal jsem na těžkou úroveň obtížnosti, ale někde uprostřed hry jsem jí přepnul na úroveň střední. Tedy ne, že by hra byla přímo obtížná, jednalo se spíš o systém ukládání, který je řešen checkpointy. Chápu, že například quicksave/quickload ukládací systém by značně narušil atmosféru hry, ale když vás Vetřelec zabije už po páté v tom samém úseku, začnete být lehce frustrováni. Hra má také poměrně dlouhou hrací dobu (když už jsem myslel, že bude konec, tak jsem byl teprve někde v polovině hry). Dlouhou herní dobu opravdu nepovažuji za negativum, obzvlášť dnes, kdy jdou některé áčkové tituly dohrát během tří hodin, nicméně díky pomalému a nepříliš zajímavému příběhu (většinu času pouze řešíte, že se něco pokazilo a jak to napravit) občas narazíte na takové hluché pasáže, které budou nezajímavé a i trochu nudné.

Naopak musím pochválit atmosféru, prostředí a grafiku. Hra vypadá velice pěkně a i já se svojí průměrnou konfigurací (přesné info na mém profilu) jsem jí rozjel při vysokých detailech na 60 fps (což je asi dáno tím, že jste většinu hry v interiérech). Atmosféra hry je výborná a neustále budete v nejistotě, kde na vás něco vyskočí a zabije vás to. Prostředí hry přesně kopíruje film, takže narazíte na známé uzávěry ventilací, retro analogovou techniku či třeba věrné kopie senzoru pohybu a čelní baterky. Po stanici se můžete pohybovat mezi úkoly volně, hra má víceméně otevřený svět, ale k pohybu mimo prostory mise ani není důvod a hra vás ve volném pohybu stejně značně omezuje různými zámky a překážkami, takže hru bych označil spíše za lineární.

I přes nějaké nedostatky by ale tato hra neměla chybět v knihovně žádného plíživého hráče.

+ funkční stealth přístup
+ atmosféra
+ vzhled
+ odkazy na kultovní film

- občas nudnější pasáže
- Alien občas moc očividně „cheatuje“

tl;dr – zajímavá realistická strategie z období prvních pušek a kanónů, která ma velmi kvalitní umělou inteligenci a za tu cenu jí toho nelze příliš mnoho vytknout.

Začnu trochou historie. Hra se odehrává během americké občanské války, kterou vedly severní státy USA (Unie) proti státům jižním (Konfederace). Jako příčina války se uvádí zrušení otroctví, ale jen proto, že je to z dnešního pohledu líbivé téma („good guys“ vyhráli a „špatné“ otroctví bylo zrušeno). Ve skutečnosti bylo příčin války více (hlavně větší autonomie jižních států) a téma otroctví stálo spíše na jejich pozadí. Bitva u Gettysburgu byla největší a nejdůležitější bitvou občanské války. Do této bitvy válku vyhrávala Konfederace, během ní ale Unie získala převahu a začala konfederační armády tlačit zpět na jih. Nicméně byl tento obrat spíše otázkou času, protože Unie měla jak početní, tak technologickou převahu.

V této strategické hře ale můžete průběh dějin změnit. A nebo taky nemusíte. Můžete hrát jak za Unii, tak i za Konfederaci. Se zvolenou stranou určíte během několika soubojů (misí) výsledek bitvy (kampaně). Každý tento souboj ovlivní budoucí souboje. K výhře přispívá hlavně obsazení strategických bodů, ale také počet vašich a nepřátelských mrtvých vojáků. Mrtví vojáci také zůstanou mrtví i do dalších soubojů (lol).

Teď už k vlastnímu hernímu systému. Jedná se o období, kdy zabíjení probíhalo velmi pomalu. Ve středověku na sebe dvě armády naběhly a pozabíjely se chladnými zbraněmi, v moderních dějinách už jsou zase palné zbraně velmi rychlé a přené. V novověku byly ale pušky značně nepřesné a navíc trvalo velmi dlouho je nabít. Proto se často dostanete do situace, kdy proti sobě stojí dva oddíly vojáků a převaha některého z nich se ukazuje jen velmi pomalu. Ve hře je i víc typů jednotek (klasická řadová pěchota či např. old-schoolová verze odstřelovačů), dále jezdectvo a hlavně dělostřelectvo. Dělostřelectvo sice typicky na dálku žádné velké škody nenapáchá (nenechte se zmást různými filmy, dělové koule byly opravdu jen železné koule, nikterak nevybuchovaly), ale zase má veliký dostřel a silně působí na morálku nepřítele. Pokud morálka klesne vojákům dostatečně nízko, začnou prostě z boje utíkat. Tady jsem nepochopil, proč se to týká každého oddílu zvlášť, protože pak se může stát, že nějaký oddíl začne úplně nesmyslně utíkat z vyhraného souboje.

Velmi důležité je správně využívat mapu. Vojáci se můžou krýt třeba v lese nebo mezi domy. Také můžou využívat výškovou převahu, kdy mají větší dostřel a pokud dojde na souboj z bajonety, tak podají mnohem lepší výsledky. Také dělostřelectvo je nutné správně umístit, aby dokázalo střílet nad hlavami vašich vojáků. Zde jsem zase nepochopil, proč vrstevnice zobrazující kopce nejsou defaultně zapnuty, protože jsou potřeba po celou dobu hraní.

Na závěr si dovolím ocenit opravdu kvalitní umělou inteligenci. Nejen, že jsem od ní během hraní nezpozoroval téměř žádné nelogické akce a dala mi opravdu zabrat, ale lze dokonce i nastavit její přesné chování (např. spíše obranná či spíše útočná). Jo a ve hře je i multiplayer, ale ten jsem nezkoušel, takže o něm žádné informace poskytnout nemůžu.

+ realistické souboje
+ nelineární průběh kampaně
+ vysoká umělá inteligence

- snad jen nějaké maličkosti

tl;dr – výborné akční RPG s výborným prostředím South Parku, které má bohužel poměrně krátkou hrací dobu.

Když jsem o hře s tématikou South Parku slyšel poprvé, tak se o ní ještě mluvilo jako o MMORPG a jejím vývojářem měla být dnes již zkrachovalá THQ (Metro 2033, Darksiders, Warhammer 40,000). Nakonec je ale všechno jinak a nyní tu máme klasické RPG od Obsidian Entertainment (Fallout: New Vegas, KOTOR 2 či nové Pillars of Eternity). Nejdřív jsem byl ke hře značně skeptický, protože jsem předpokládal, že hra bude spoléhat na reklamu spojenou s tímto populárním kresleným seriálem pro dospělé a vlastní hra bude nic moc. Proto jsem byl velmi pozitivně překvapen, když hra byla po prvních recenzích ohodnocena velmi dobře.

Protože ona to opravdu velmi dobrá hra je. Pod „southparkovým“ kabátem se skrývá výtečné RPG. Svojí postavu budete levelovat, vylepšovat její schopnosti a vhodně je kombinovat s příslušnými zbraněmi i oděvy, které můžete také upgradovat. Vlastní souboje probíhají tahově a nesou i akční prvky, kdy musíte během útoků a kouzel mačkat příslušná tlačítka ve správný čas. Tyto akční prvky se mi původně moc nezdály, ale rychle jsem si na ně zvyknul a začaly se mi naopak líbit, protože souboje jsou potom takové… svižnější, zábavnější.

Tohle celé je zabalené do prostředí South Parku. I když budete mít třeba helmu posilující nějaký typ útoku, tak, jak to známe z jiných RPG, vaše helma bude vlastně spodní prádlo nasazené na hlavě a bude posilovat „gross damage“. Také narazíte na většinu známých postav ze seriálu a stejně tak si znalci coloradského městečka užijí ohromného množství odkazů na všemožné díly. Což je paráda, protože já jsem velkým fanouškem a viděl jsem všechny série.

Hra je velmi zábavná a návyková. Je to snad jediná hra, kvůli které jsem i vynechal školu a přišel tak o pár přednášek. Dohrál jsem jí víceméně na jeden zátah, což na jednu stranu poukazuje na její kvality, ale bohužel také na kratší herní dobu. Hra by mohla být delší, mapa větší s více questy. Určitě by šlo přidat více lokací, v seriálu o ně nouze není. Další nevýhoda se týká hráčů, kteří South Park neznají. Těm unikne spousta narážek a odkazů na seriál – podívat se před začátkem hraní alespoň napár dílů by mělo být povinností. I když Klacek Pravdy by byl výbornou hrou i bez toho seriálového kabátu.

+ prostředí South Parku
+ zábavný bojový systém
+ dobře udělaná RPG část

- kratší herní doba, poměrně malá mapa
- osoby neznalé seriálu spoustu věcí nepochopí