Po konci druhé světové války, tak aby byla vojenská síla ve světe vyrovnána, hledá Sovětský svaz na svém rozsáhlém území ložiska uranové rudy pro svůk jaderný program.
V polovině roku 1946 nacházejí skupiny Sovětských badatelů ložiska uranové rudy na území Sibiřské tundry, ale i v severní a střední části SSSR. Jednou ze severních lokalit je i ostrov NAMALSK ležící 56 km severovýchodně od pobřeží SSSR.
Na konci roku 1946 jsou na ostrově vybudovány pracovní tábory za účelem těžby uranové rudy. Do těchto táborů byli přivezeni Něměčtí váleční zajatci cca 3500 mužů. V roce 1947 bylo rozhodnuto o rozšíření těžby a na ostrov bylo dopraveno dalších 1350 politických věžnů a 2000 jinak odsouzených týkající se obou pohlaví.
V roce 1952 se Namalsk stává hlavním dodavatelem uranové rudy pro výzkumný ústav v Luhansku kde je po sléze vybudováno přísně tajné výzkumné zařízení.V polovině 50. let přichází toto výzkumné zařízení se zprávou že uranová ruda vytěžená z Namalských nalezišť se vyzařuje vysokou nestabilitou a doposud neznámím druhem záření. Ruda byla proto označena za vysoce rizikovou a dostala nátev NA - T - 249 R.
Po pěti letech nepřetržitého výzkumu jak rudu stabilizovat přichází Sovětští vědci na fakt že kromě častého rozpadu NA - T - 249 R na prach v reaktorech na zpracování uranové rudy, část NA - T - 249 R se mění v plynné skupenctví. Tato plynná látka označena jako NA - T - 249 P, projevovala neobvyklé vlastnosti doposud moderní vědě neznáme.
Po tragické havárii ve výzkumném ústavu Luhansk v rovce 1962 došlo k úniku NA - T - 249 P do prostor výzkumného ústavu a přilehlích lesů. Celí komplex i s 20 kilometrovou zónou kolem objektu byl neprodleně uzavřen a přísně hlídán. Jaký koliv vstup na zamořené území byl okamžitě hned na místě trestán smrtí a těla byla neprodleně spálena do 20 minut od vykonání trestu.Bližší inormace o stavu personálu objektunejsou k nalezení.
Roku 1963 jsou na ostrově Namalsk postubně budovány dvě výzkumné laboratoře pod kodovím označením OBJEKT A1 a OBJEKT A2 společně s továrnou na zpracování NA - T - 249 R a přeměnu na NA - T - 249 P.
V roce 1969 je dokončen objekt A1 s primárním zaměřením na výzkum NA - T - 249 P pro vojenské využití. Dva roky na to je dokončen objekt A2 jehož specifické zaměření není doposud známo. Po dokončení obou objektů a továrny na zpracování NA - T - 249 R byl ostrov uzavřen a byla vyhlašená kolem ostrova o průměru 30 km bezletová zóna. Tento okruh byl hlídán i Sovětským námořnictvem. Obyvatelé ostrova (Zajatci, vězni i trestanci) ztratili naději na návrat domů a na ostrově zakládají hlavní město ostrova Vorkuta. Jak postupem času počet obyvatesltva rostl, vznikali i přilehlé vesnice v severní části ostrova.
V roce 1980 nastává výbuch v jednom ze zkušebních reaktorů v objektu A1. Sovětská vláda ihned po nehodě vysílá na ostrov vojesný kontingent aby odstranil škody, pomohl přeživším a zabezpečil ostrov. Další zprávy z tohoto zásahu Sovětských vojsk na ostrově jsou neznámé jelikož po 3750 přislůšníků Sovětské armády vyslaných na ostrov se jakoby slehla zem a vládní zprávy mlčí " PŘÍSNĚ TAJNÉ "
Nicméně po tomto prvním pokusu byli vyslány ještě další tři zabezpečující skupiny vojsk a však úplně se stejným scénářem.
Roku 1984 sovětské námořnictvo vytváří námořní blokádu ostrova a však ve 40 kilometrové vzdálenosti od ostrova. Námořnictvo má přísný zákaz přiblížení se k ostrovu a na jakoukoliv snahu prolomení blokády odpovídat palbou. Ostrov byl tímto světu uzavřen, vymazán z map.
Po rozpadu Sovětského svazu roku 1991 vzniká na jeho uzemí Ruská Federace a však její ekonomika je silně poškozena rozpadem SSSR a je nucena odvolat blokádu kolem ostrova a námořnictvo povolat do přístavů kde byli následně lodě z ekonomických důvodů odstaveny. Ostrov upadl v zapomnění, tedy alepsoň na nějaký čas.
V Roce 2006 se na světlo světa dostala zpráva o záhadném ostrovu ležícím kdesi v moři severně od území Ruské Federace.
Roku 2010 se na tajemný ostrov vydává Španělský badatel a dobrodruh Matteo Al Furmnandez za účelem geografického průzkumu ostrova. Na ostrově jeho tým nachází pozůstatky osídlení ostrova společně s výzkumnými objekty A1 a A2, letištěm a jakousi chemickou továrnou. Při hlubším průzkumu ostrova nachází Matteúv tým z poloviny zasypaný důl a odebírá vzorek NA - T - 249 R.
Po navrácení do Španělska dává Matteo vzorek k analíze a kompletnímu rozboru. Vzorek se však při testech okamžitě rozpadne v prach a část unikne do ovzduší přičemž okamžitě usmrcuje přítomný personál. Následně se ve Španělských vědeckých kruzích rozpoutává horečná diskuze co je tato neznámá hornina zač.
Španělská vláda proto kontaktuje vládu Ruské Federace a oznamuje nález NA - T - 249 R Španěli však označenou jakou U 125. Vláda Ruské Federace popírá že by jak koliv věděla o existenci NA - T - 249 R a prohlašuje že se na ostrově težila pouze normální uranová ruda U 238.
Po několika nesnadných a neúspěšných jednání obou vlád vyjednává Španělská vláda legální přístup na ostrov za účelem vybudování malé vojenské základy pro výzkum U 125. Po ukončení jednání je v roce 2012 na ostrově Španělskou vládou zřízena malá vojenská základna a probíhají přípravy rekonstrukce objektu A2. Pokus o rekonstrukci Objektu A1 není možný vzhledem k poškození objektu explozí a částečnému zhroucení vnitřního zdiva a následnému zasypání. Objekt A1 byl tedy zapčetěn a výtahová šachta sloužící pro vstup do objektu byla zasypána.
V roce 2014 byl Objekt A2 uveden do provozu. Tímto veškeré dostupné informace konč. " PŘÍSNĚ TAJNÉ "



ROK 2018 - k ostrovu Namalsk směřuje Španělský torpédoborec s operativci na speciální operace