Truckerův deník – Den 14: Tady chcíp pes a pak zmrznul
Místo: Kdesi mezi Fairbanks a totální rezignací
Počasí: -25 °C, vítr jak od bejvalky, co ti přišla pro věci
Truck: stará rachotina, která zní jak moje kolena po schodech
Stav truckera: hladovej, nasranej, ale pořád jede

Ráno začalo jako obvykle. Probudil jsem se v kabině s jednou nohou mimo spacák a druhou zastrčenou pod volant. Motor zamrzlej, kafe studený a rádio mi hrálo „Take Me Home, Country Roads“, což je vtip, protože mě domů nevezme nikdo – jediný, kdo se tu ke mně má, je mýval, co mi ohlodal těsnění u dveří.

Obleču si svou žlutou truckerskou bundu, která páchne naftou a osamělostí, nasadím čepici „Born to Ride“ a jdu ven. Hned mě ofackuje vítr tak silnej, že mi málem vyrazil z ruky bagetu. Ano, pořád jím tu samou – párek v rohlíku, co pamatuje ještě Obama administration.

Dneska vezu nějaký zásoby pro rybáře. Krabice plný konzerv, cigár a možná i jednoho živýho lososa – protože se v nákladu něco hýbe a voní to jak silnice po dešti a smrti.

Silnice je samozřejmě ledová. Ale to je tu standard. Jestli jsi nikdy nejel s plně naloženým truckem po zamrzlým svahu, kde jediný zábradlí je tvoje víra v Ježíše a brzdový destičky z roku 1998, tak nevíš, co je adrenalín. Já to vím. A taky vím, že moje brzdový kapaliny už dávno nejsou kapalný.

Uprostřed cesty mi začalo být zima. Což je u truckera, co spí v motorovým hřbitově na kolech, normální. Zapnul jsem topení – nic. Aha, generátor vypnutej. Šroubovák do ruky, pod truck, pět minut v závěji, tři sprostý slova a dva marný pokusy to nahodit. Nakonec pomohlo to, že jsem do toho kopnul jak do automatu na kafe. Fičí to.

Ale co nefičí, to je moje výživa. V inventáři mám tatranku, konzervu fazolí a kafe bez vody. Všechno smrdí dieselovým olejem, protože to bylo v přihrádce vedle náhradní hadice kterou jsem ujebával naftu z traktoru podél cesty. Naštěstí – trucker žije z vůle a kofeinu.

Do cíle jsem dorazil. Se zbytkem nervů, s truckem, co po každým kopci chce do důchodu, a se zády, který už v životě nebudou rovný.

Ale víš co? Cítím se jako král. Král špíny, nafty, ztuhlých kloubů a country music. Ale pořád král. Protože každej, kdo zvládne Alaskan Road Truckers bez toho, aby se během jízdy psychicky zhroutil, si zaslouží medaili. Nebo aspoň horkou sprchu a nějaký pořádný jídlo. Možná řízek. Možná dva.

Závěr dne:

Plusy: realistická jízda, krásná příroda, opravdový truckerský zážitek

Mínusy: smrt hladem, omrzliny, bugy a fyzika, co tě nenávidí

Celkové hodnocení: 8 z 10 – kdybych chtěl pohodlí, hrál bych Farming Simulator. Tohle je pro chlapy, co si čistí nehty šroubovákem a vědí, že „když to nejde silou, zkus to kladivem“.